Dům vestálek

Další z raných staveb Říma, posvátné sídlo ženských kněžek Vestiných. 


Dům Vestálek - Casa delle Vestali - vedle Vestina chrámu byl sídlem kněžek, jejichž povoláním bylo opatrování věčně planoucího posvátného ohně a provádění všech příslušných obřadů. Pro kněžský úřad vestálek bylo povo-láváno vždy šest novicek ve věku šesti až deseti let, které z dvaceti dívek patricijského původu vylosoval nejvyšší kněz - Pontifex Maximus. Jejich služba trvala třicet let (deset let se učily, deset let konaly obřady a deset let zaučovaly novicky), během nichž si musely uchovat panen-ství. Později byly k tomuto vysokému úřadu připouštěny i dívky z plebejských rodin. Vestálky dostávaly od státu značné věno a požívaly velké úcty, kromě jiných výsad se směly vozit povozem (jinak to bylo ženám zakázáno), podobně jako vysocí úředníci byly doprovázeny liktory a j. Jejich posvátné důstojenství bylo tak veliké, že odsouzenec k smrti, který v den své popravy potkal vestálku, byl omilostněn. Ale kněžka, která nechala vyhasnout posvátný oheň, byla zbičována a provinění proti příkazu čistoty bylo trestáno pohřbením zaživa s chlebem a lampičkou v malé podzemní kobce za hradbami u "pole zločinců" na Quirinalu.

Dům vestálekDům, ne neprávem označovaný za prototyp moderních klášterů, měl vchod na západě, kterým se vstupovalo do obdélného středového nádvoří, obklopeného ve dvou řadách po osmnácti a šesti sloupech. Ve sloupořadích byly původně sochy, představující nejstarší kněžky - Vestali Massime; některé z nich se dochovaly i s podstavci, na nichž jsou uvedena jména a data z období Septimia Severa a pozdějších. Střed východní části tvoří t. zv. tablinum (pracovna), prostorná zaklenutá místnost, z které se vchází do šesti rovněž zaklenutých místností 4,15 x 3,5 m, patrně místností šesti kněžek, mezi kterými byla i kaple, zasvěcená Larům (božstvu pozemků). Tento prostorový celek byl patrně larskou poutní svatyní, kde se nacházela i dosud dochovaná socha zakladatele řádu Numy Pompilia. V jižní části byly prostory pro pobyt Vestálek a činnost provozního personálu. Tento po všech stránkách soběstačný dům měl k dispozici m.j. kuchyni, mlýn a pekárnu, jejichž zbyt-ky jsou ještě patrné. Na protější, severní straně nacházel se větší prostor, identifikovaný jako triclinium (jídelna se třemi trojitými lehátky). V patře byly ložnice s koupelnami s možností vytápění a pravděpodobně existovalo i další patro.