Hérakleitos z Efesu

První poustevník, ale také vynikající myslitel, filozof autor výroku "Vše plyne" 


Někdy v průběhu 6.století se v maloasijské Iónii setkáváme s nejpronikavějším myslitelem mezi zakladateli řecké filosofie. V Efesu, tehdy kvetoucím městě, za jehož hradbami stával nejslavnější řecký chrám, se ve vznešené rodině narodil okolo roku 540 před n.l. Hérakleitos, kterému potomci dali přídomek Temný. Hérakleitos byl samotář, tupitel davu a nepřítel demokracie; v životě i myšlenkách hledal nové a neprozkoumané cesty. Své myšlenky uložil ve spisu O přírodě. Je to spis napsaný vyhroceným, svévolným, obrazy a příměry oplývajícím stylem, usilující o co nejsevřenější výraz a pro svou aforistickou stručnost - pravděpodobně taktéž úmyslně - spis velmi temný. Více než sto jednotlivých zlomků, které se nám z něj zachovaly, rozhodně tímto dojmem působí. Ve vysokém věku se mimo jiné Hérakleitos zcela odloučil od lidí a žil jako poustevník v horách, kde se živil rostlinami. Stal se tak prvním zdokumentovaným poustevníkem na evropské půdě.

Hérakleitos z EfesuUčenosti ve smyslu pouhého vědění si Hérakleitos váží málo. Množství vědění neformuje ducha. Jde o to nalézt jednu myšlenku, která otevírá tajemství světa. Také Hérakleitos spatřuje Jedno mimo mnohost. Ale nevidí je, na rozdíl od Parmenida, jednoduše v neproměnlivém trvajícím bytí; dění a mnohost není pro něj jen klam. Nevidí je však ani v opaku, totiž v nepřetržitém toku věcí. Hérakleitos je autorem slavných vět: "Nelze vstoupit dvakrát do téže řeky (neboť mezitím přitekla nová voda a i my jsme se změnili) a "Vše plyne, nic netrvá.", která mu antičtí autoři shodně dávají do úst. Zřejmě tedy zakoušel tajemství času a věčné změny s takovou naléhavostí jako málokdo jiný. Avšak velikost jeho poznání tkví v něčem jiném: v tom, že za nepřetržitým tokem a v něm samém přece spatřil jednotu, totiž jednotný zákon. Jednotu v mnohosti a mnohost v jednotě. 

Svět je podle Hérakleita nestvořený, existuje od věčnosti. Všechno dění ve světě řídí logos a jím se mají lidé řídit. Logos se dá přeložit jako výrok, rozumná řeč, princip, vzorek a můžeme to přeložit i jako víceméně abstraktní "světový zákon". Výklad zůstává nejistý, už proto, že Hérakleitos nedbal na jasnou definici. Zůstal "naivním myslitelem", který staví jmenovanou věc a slovo na jednu rovinu. 

I Hérakleitos asi předpokládal jednu prasubstanci, ale nespatřoval ji na rozdíl od Miléťanů ve vodě nebo vzduchu. Mluví o praohni, čímž snad nemyslí přesně oheň, ale něco přeneseného významu, co bychom přeložili jako energii. Velký zákon, podle kterého se z praenergie nepřetržitě rozvíjí mnohost, je jednota protikladů. Veškerý vývoj se odehrává v polární souhře protikladných sil. V boji ideje s ideou, muže se ženou, třídy se třídou, národa s národem, se utváří harmonická celistvost světa. V tomto smyslu je tedy boj a válka "otcem všeho, králem všeho". Každá věc potřebuje k samotné existenci svůj protiklad. Proto podle Hérakleita nemají pravdu ti, kdo touží po skončení všech válek a po ustanovení věčného míru. Neboť pomine-li tvůrčí napětí, zavládne naprostý klid a smrt. Proto by pro člověka nebylo dobré, kdyby dosáhl všech svých přání - je to nemoc, která činí zdraví příjemným atd. 

Touto naukou o sounáležitosti a spolupůsobení protikladů vytvořil Hérakleitos model dialektického učení o vývoji, které ožilo později u Hegela a marxistů. Je-li povoleno překládat slovo logos jako světový názor, potom směřoval Hérakleitos zřejmě k myšlence jednoho Boha, v němž všechno dochází klidu, v němž jsou všechny protiklady zrušeny. V jeho zachovaném díle jsou náznaky vývoje tímto směrem. Hérakleitos také na rozdíl od předchůdců nezkoumá jen látkový svět a jeho domnělé příčiny. Obrací svůj pohled také do lidského nitra, v čemž ho překonali už jen Platón a Aristoteles

Hérakleitův vliv se neomezuje na jednotlivé filosofické školy a trvá až dodnes. Pojem logu, jak jej zavedl Hérakleitos, se stal Božím slovem křesťanské teologie. Myšlenka o boji jako otci pokroku se znovu projevuje u Nietzscheho a Darwina. O vlivu na Hegela a marxisty už byla řeč. Fragmenty, které zanechala tato temná postava řecké filosofie, zůstávají nevyčerpatelnou studnicí zasutého pradávného vědění.