Sapfó

Známá řecká basnířka s ostrova Lesbos


Jedna z mála známých básnířek starověku a jedna z nejvýznamnějších představitelek řecké lyriky vůbec Sapfó (nebo v aiolském dialektu Psapfó) se narodila někdy mezi roky 630 a 612 před n.l. Byla to aristokratka, která se vdala za prosperujícího obchodníka, se kterým měla dceru. Využila svého bohatství k tomu, po čem asi touží většina lidí - k tomu, aby vedla život dle své chuti. Sapfó si vybrala studium umění na domovském ostrově Lesbos. Ten byl v sedmém století před n.l. významným kulturním centrem, ale i tak se na něm Sapfó neusídlila natrvalo - hodně cestovala a načas byla kvůli aktivitám své rodiny donucena k odchodu do exilu v Syrakusách, kde jí mimochodem jako výraz úcty vztyčili sochu. Na Sicílii pobývala snad v letech 603 - 595 před n.l. a možná tam musela utéci dokonce dvakrát. Z vyhnanství se již navrátila pravděpodobně bez manžela. Jak je asi poznat, životopisných dat není mnoho a nepovažujeme je za jistá. 

SapfóSapfó byla již ve své době nazývána lyričkou, což však nemělo onen básnický podtext dnešních časů. Sapfó se totiž během přednesu své poezie doprovázela na lyru, přičemž si hudbu promptně sama skládala. U té příležitosti vylepšila metriku skladeb své doby a vynalezla sapfickou strofu. Stala se tak díky své vynalézavosti a pochopitelně svému umění velmi významnou příslušnicí první vlny řeckých básníků, kteří se snažili nejen o božský, ale i o lidský pohled na svět. Patřila mezi vůbec první, kdo psal v první osobě o svých pocitech včetně lásky. Na druhou stranu prakticky nepsala o jiných věčných tématech - politice a rodině. 

Její projev byl údajně velmi citový. Psala hlavně básně s mileneckou tematikou, přičemž si poměrně často vybírala za terč svého básnického obdivu své žačky; mnohým dokonce složila svatební píseň, což byl v Řecku poměrně dosti oblíbený žánr. Je třeba si ale uvědomit, že pověsti o lesbických stycích mezi Sapfó a jejími následovatelkami jsou pozdějšího data a nemusejí se zdaleka zakládat na pravdě. Přesto však díky Sapfó máme dvě nejčastější pojmenování pro ženskou homosexuální lásku - lesbická a sapfická. Inu, historie nebývá vždy spravedlivá. Je tedy třeba dodat, že podle řecké tradice skončila básnířka tak, že skočila ze skály, protože nemohla získat lásku mladíka Faóna. Tuto verzi smrti básnířky sepsal římský básník a v jistém smyslu Sapfin nástupce Ovidius

Sapfó byla velmi ceněna již za svého života. O soše v Syrakusách jsem se již zmiňoval. V době, kdy ještě žila, prokazatelně po Lesbu kolovaly mince s její podobou, což již o mnohém svědčí. Solón, státník a básník, údajně slyšel jednu z jejich skladeb a poznamenal: "Chci se jí naučit a zemřít." Platón ji později pomyslně povýšil ze statutu velké básnířky na desátou Múzu. Svou tvorbou ovlivnila prakticky celý vývoj antického poetismu, ale nejvíce ovlivnila Anakreóna, Catulla a Horatia

Když jsme se seznámili se slávou básnířky z Lesbu, asi se podivíme, když zjistíme, že se nám vcelku dochovala jediná její báseň (Motlitba k Afroditě), ostatní známe jen jako zlomky. I jejich osud je zajímavý. Víme, že kdysi existovalo nejméně devět svazků poezie od Sapfó. V průběhu staletí se díky přírodním neštěstím, cenzorským zásahům, válkám a dalším podobným radostem podařilo její dílo zcela ztratit. V 19.století se ale u Nilu zdařilo najít papyry, které obsahovaly alespoň něco ze ztracené poezie řecké básnířky. Tyto papyry ležely v zemi dvě tisíciletí - a sloužily celou tu dobu jako obaly pro mumie, posvátná zvířata a rakve... Práce na rozluštění poškozených papyrů pak pokračovala hluboko do dvacátého století. 

Od starověku dodnes je Sapfó jednou z největších ženských postav dějin. Její básně jsou stále studovány a překládány a její dílo stále slouží jako zdroj inspirace pro nové generace básníků. Rovněž tak je populární rozebírání jejího života, což je na osobu mrtvou více než dva a půl tisíciletí docela úspěch, nemyslíte?