Antický svět 

Roku 56 př. n. l. se triumvirové setkali v Luce, aby stvrdili a nadále prodloužili svou spolupráci. Navzdory této skutečnosti se každý z nich snažil získat pro sebe ještě větší moc. Asi nejhorší postavení měl Crassus. Byl sice bohatší než Caesar a Pompeius (možná dokonce nejbohatší Říman své doby vůbec), jenže slávou a úctou se se zbývajícími dvěma nemohl rovnat. Pompeius si již dříve vysloužil nehynoucí obdiv všech Římanů při svém východním tažení, Caesar právě v Galii vyhrával jednu bitvu za druhou. 

Aby zastínil úspěchy svých kolegů, uspořádal Crassus roku 53 př.n.l. tažení proti Parthům. Se sedmi legiemi (cca 30 000 mužů) a asi deseti tisíci vojáky pomocných sborů vytáhl ze Sýrie podél řeky Eufrat. Po několikadenním pochodu udělal Crassus největší chybu svého života, když opustil bezpečí řeky a vydal se do rovinaté pouštní krajiny. Bylo známo, že Parthové vynikají nad jiné národy v jezdeckém umění. Jádro jejich armády tedy tvořila jízda. Za této situace se měli Římané držet v horském terénu, který je pro koně jen obtížně schůdný. Tím, že pokračovali terénem rovinatým, umožnili parthské armádě naplno využít jejich největší a také nejobávanější zbraň. 

Zpočátku nekladli Parthové Crassovi odpor. Římské hlídky viděly jen stopy mnoha koní, ovšem vojsko nikde. Crassovi stouplo sebevědomí, začínal si myslet, že se mu nepřítel neodváží postavit v přímé bitvě. To ovšem jen do doby, než se vrátilo několik zvědů se zprávami o nedaleko operující k boji připravené armádě. 

V první chvíli otevřel Crassus svůj šik tak, aby měli vojáci dostatek místa a zároveň roztáhli svou linii, čímž by zabránil možnosti obklíčení. Jízdu umístil klasicky na křídla. Ovšem pak se rozmyslel a, navzdory radám svých velitelů, vytvořil čtvercovou formaci, přičemž každá strana čtverce byla složena z dvanácti kohort a části jízdy připojené ke každé z nich. Středu velel Crassus, jednomu křídlu Cassius, druhému Crassův syn Publius. Takto pochodovali až k řece zvané Balissus. Přestože většina důstojníků zde chtěla postavit tábor, odpočinout si a přenocovat, Crassus nařídil pokračovat v pochodu. 

Konečně se objevil nepřítel. Proti téměř čtyřicetitisícovému římskému vojsku postavili Parthové jen 10 000 elitních jízdních lučištníků a 1000 mužů těžké jízdy (cataphractae), pod velením vojevůdce Sureny. 

Když se Římané přiblížili, spustili Parthové obrovský randál. Široko daleko se rozléhal zvuk jejich trumpet a bubnů. Pak zaútočili. Nejprve měli v úmyslu zatlačit římské řady zpět pomocí svých kopí. Legionáři ovšem jejich útok poměrně bez problémů odrazili. Brzy Parthové pochopili, že s touto taktikou neuspějí. Proto se stáhli a začali obkličovat římskou formaci. Na to reagoval Crassus vysláním lehkooděnců. Ti se však daleko nedostali. Okamžitě jak vyrazili, byli zasypáni deštěm šípů a donuceni utéci zpět mezi těžkooděnce. Parthové byli vynikající jezdci a lučištníci. Jejich speciální taktikou bylo vedení koně na ústupu tak, že byli zároveň schopni vysílat zpět mraky šípů na pronásledujícího nepřítele. 

Teprve teď si Římané začali uvědomovat sílu Surenovy armády a jejich šípů. To už však bylo pozdě. Parthové se nyní rozmístili v dostatečné vzdálenosti od legií a začali na ně ze všech stran střílet šípy. Římané se ocitli v beznadějné situaci. Pokud udržovali svou formaci, byli koseni salvami z parthských luků. Pokud se pokusili o výpad, provedli Parthové svůj předstíraný ústup, přičemž působili pronásledovatelům ztráty svojí střelbou. 

Ve snaze vymanit se z nevýhodného postavení rozkázal Crassus svému synovi Publiovi, aby se pokusil napadnout parthskou jízdu. Publius sebral 1300 jezdců, 500 lučištníků a osm kohort plně vyzbrojených těžkooděnců a vedl je do boje. Došlo k menší potyčce, která vyzněla lépe pro Publia. Parthové začali předstírat útěk. Horlivý Publius se neopatrně pustil do pronásledování a brzy ztratil kontakt s hlavním šikem. Nyní se utíkající Parthové otočili a další, čerstvé síly Římany obklíčily. Do boje se navíc zapojila i parthská těžká jízda. V nerovném boji Římané podlehli. Surenovi vojáci usekli Publiovu hlavu, nabodli ji na oštěp a objížděli Crassovy legie tak, aby ji každý viděl. Legionáře to vyděsilo, báli se nového útoku a jen s velkými obtížemi se Crassovi povedlo udržet poslušnost své těžce demoralizované armády. 

Další útok skutečně přišel. Kromě lučištníků začala na římské linie dorážet i těžká jízda. Skleslí a vyděšení legionáři nekladli přílišný odpor a jejich ztráty prudce narůstaly. Naštěstí pro Římany přišla noc. Parthové přerušili své útoky. 

Za tmy zahájil Crassus ústup směrem ke Carrhae. Část jízdy jen projela kolem Carrhae a pokračovala dál do Sýrie. Ostatní zbytky Crassovy armády se uchýlily do města. 

Příští noc vytáhl Crassus z města směrem do hor. Ovšem vinou špatné viditelnosti a zrádných průvodců se římská armáda roztrhala na menší skupiny, bloudící po okolí. Crassova skupina byla obklíčena. Vojáci obklopili svého vojevůdce a očekávali smrt. Nicméně Surena povel k boji nedal. Místo toho nabídl Římanům mír. Crassus Parthům příliš nevěřil, ale zoufalí legionáři vidící naději na záchranu ho donutili vyrazit k jednání se Surenou. Když se tedy vydal dojednat podmínky míru, byl Parthy zajat a poté zavražděn. 

Bitva u Carrhae byla pro římské impérium katastrofa. Přibližně dvacet tisíc vojáků padlo. Asi deset tisíc jich bylo zajato. Orlové sedmi římských legií skončili v rukou největších nepřátel Říma.