Antický svět 

Řada jihoevropských a západoevropských měst má své kořeny v římské době. Římané byli velkými staviteli měst a vojenských táborů a vybírali pro mě natolik dobrá místa, že tyto lokality přežily dva tisíce let, ačkoliv samozřejmě ne vždy v kontinuálním osídlení. O kvalitách římské osídlovací práce se můžete přesvědčit na Mapě antického světa nebo i na vlastní oči. Vždyť několik velkých římských měst a táborů se nachází relativně nedaleko českých hranic. Jedním z takových sídel je i Vídeň, v římských časech známá jako Vindobona. 

Příběh římské Vídně začíná za časů prvního císaře Augusta, který se rozhodl rozšířit bezpečnost impéria i jeho rozlohu tím, že si podmaní staré keltské státy stojící mezi Alpami a Dunajem a právě z této řeky vytvoří alespoň prozatím hranici říše. Na toto rozhodnutí doplatili po taženích Drusa a Tiberia Vindelicové, Raetové a obyvatelé království Noricum a Pannonie, přičemž poslední z nich podlehli kolem roku 9 před n.l. Přesto, že v Pannonii proběhly dvě vzpoury, nic už nezměnily na faktu, že Řím získal novou hranici na Dunaji a ta jej bude doprovázet po většinu existence říše. 

Vídeň v té době nebyla neosídleným místem, nacházelo se zde oppidum na Leopoldsbergu, tedy severně od dnešního centra. Zároveň však dobytím Římany vzrostla důležitost celé oblasti. Oblast Vídně spadala pod římskou provincii Pannonia (ačkoliv původně spadala pod keltské království Noricum), která mimo Dunaje nenabízela žádné přirozené vojenské překážky, proto byla třeba ji řádně opevnit. A jelikož Vídeň je na přirozené migrační trase z Moravy, bylo nutné opevnit a vybavit vojskem i ji. Vindobona tak doplnila systém dalším podobných sídel s obrannou funkcí, mezi něž řadíme centrum provincie Carnuntum a dále například Brigetio nebo Aquincum.

O počátcích římské Vídně toho víme málo. Do města byla poslána část Čtrnácté legie Apollinaris, aby zde vybudovala a osadila pevnost. Ta se s velkou pravděpodobností už nenacházela na místě starého oppida, ale blíže dnešní Vídni. Přesnou lokaci nicméně zatím neznáme, je dokonce možné, že pevnost stála na místě pozdějšího hradu Hofburg, sídla Habsburků. Jelikož však byla vybudována ze dřeva a tomu odpovídají i možnosti nalezení validních zbytků, musíme si na upřesnění ještě počkat. V průběhu prvního století se pak na místě vystřídaly některé pomocné síly jízdního vojska, například jedna ala z nedávno dobyté Británie. 

Zrod jistého a doložitelného osídlení v oblasti centrální Vídně pak přišel okolo roku 89, kdy se na příkaz císaře Domitiana přesunula Třináctá legia Gemina z Poetovia (Ptuj ve Slovinsku) právě do Vindobony. Legionáři zde vybudovali tábor pro jednu legii o rozloze přibližně 18 hektarů a právě ten se stal základem centra Vídně - a můžeme jej tam vystopovat dodnes. Staré osídlení bylo opuštěno. 

Římané nepostavili tak úplně klasický tábor, který standardně stavěli, ale podřídili se podmínkám panujícím na svazích u Dunaje. Tábor tak netvořil čtverec, ale spíše lichoběžník opřený o terasy nad řekou a sousedící na severu s Dunajem a na východě s potokem v místě dnešní Rotenturmstraße. Na jihu pak tábor odděloval příkop, který i v dnešní Vídni nese jméno Graben a konečně na západě tekl opět potok a existoval zde hluboký příkop (Tiefer Graben). Systém ulic ve Vídni pak také navazoval na silniční síť impéria, když dávná cesta kolem římské hranice u Dunaje šla přesně místy dnešních ulic Wipplingerstraße a Wollzeile. Konečně musíme do obrazu Vídně zakomponovat i zahraniční obchod, neboť právě přes ni vedla v severojižním směru Jantarová stezka (od Baltu k Adriatickému moři). Kurz této pradávné stezky pak kopíruje například jedna z velkých nákupních ulic Vídně, třída Kohlmarkt. Takto byly dány základy římské Vídně, ale i ty se pochopitelně dále vyvíjely.

Jedním z důvodů stabilního osazení Vídně legionáři byly války s Dáky na území dnešního Rumunska, které začaly pomalu přesouvat centrum římského vojenského systému z Germánie do Podunají a Pannonie hrála v tomto poměrně důležitou úlohu. Třináctá legie byla po porážce Jednadvacáté legie Rapax v roce 92 odeslána nahradit jmenovanou legii do Dacie, přičemž její místo zaujala Čtrnáctá legie Gemina, která přišla z Mohuče (Moguntiacum) a z Vindobony čelila Suebům a Sarmatům.

Po pádu dácké říše roku 106 došlo k dalším změnám v rozložení legií v Podunají. Čtrnáctá legie se asi v roce 114 posunula do Carnunta a byla nahrazena Desátou legií Gemina, která přišla až z Noviomaga (Nijmegen v Nizozemí) a ve Vindoboně pak zůstala další tři staletí. Právě po příchodu Desáté legie byly zdi legionářského opevnění konečně zbaveny dřevěného základu a postaveny z kamene. Na serioznějším základě pak bylo přebudováno také vybavení celého osídlení, které získalo klasické římské prvky - síť stok, lázně a také akvadukt, který přiváděl vodu ze vzdálenosti třicet kilometrů z míst poblíž dnešních vesnic Perchtoldsdorf a Gumpoldskirchen. Ten sloužil jak civilnímu tak i vojenskému osídlení.

Vzkvétající osídlení nežilo samozřejmě stále v míru nebo klidu, ba naopak se jej dotkly snad všechny myslitelné konflikty a katastrofy. Jednou z největších pak byly markomanské války, které pravděpodobně někde u Vindobony odstartovaly. Markomani, kmen žijící na našem území, musel totiž v roce 166 neznámo kde porazit Desátou legii, vyplenit Vindobonu a následně se vydat na jih Jantarovou stezkou, což vyvolalo čtrnáct let trvající markomanské války. Během nich Marcus Aurelius dokázal uhájit dunajskou hranici, Vindobona byla obnovena a pravděpodobně dokonce sloužila jako sídlo císařské armády. Podle většiny relevantních zdrojů právě zde 17. března 180 také císař zemřel. Nedaleko od místa, kde patrně císař naposledy vydechl (budeme-li vycházet z toho, že sídlil v praetoriu vojenského tábora), se dnes nachází Mark-Aurelstraße na jeho počest. 

Snad právě důležitá úloha města v kampani proti Markomanům vedla k tomu, že Vindobona dále rozkvétala. V první polovině třetího století bylo město znovu přestavěno, pevnost posílena a osídlení kolem ní čítalo na dvacet tisíc duší, částečně vysloužilců a částečně místních obyvatel. Na protějším břehu vyrostla germánská obchodní osada. Začlenění místa do říše je vidět na seznamu božstev, která zde byla uctívána - šlo nejen o římské bohy, ale své stoupence zde měl také řecký Apollón, keltský Grannus, egyptští Isis a Serapis nebo orientální Mithra. Na druhou stranu ve třetím století město zasáhla katastrofální povodeň, která mimo jiné i zničila stranu vojenského tábora u Dunaje a odplavila kus říční terasy, na které stál. Po roce 260 pak povodně přestaly být největší hrozbou, neboť začali silně ožívat germánští barbaři, posilnění krizí impéria za Galliena. Jak si s tímto novým přílivem poradila konkrétně Vindobona, netušíme, snad odolávala, neboť zprávy o jejím dobytí postrádáme. Co naopak nepostrádáme, jsou zprávy o pomalém růstu křesťanství ve Vindoboně, jev samozřejmě společný pro celou říši.

Zkáza do Vindobony přišla na pomezí čtvrtého a pátého století. Kolem roku 395 bylo město i s pevností opět dobyto Markomany, a ačkoliv bylo opět obnoveno, už to bylo na menší bázi, byla dokonce opuštěna i pravoúhlá síť ulic a budovy vykazují menší hustotu osídlení. Někdy v první dekádě pátého století došlo ke katastrofálnímu požáru, který zničil vojenské ubikace i obchodní prostory. Vojenský tábor spíše než latinou zněl hlasy Alanů a Ostrogótů, kteří začali tvořit převažující část posádky. Město zažilo v roce 433 okupaci Huny, kterou jim v rámci politiky ústupků povolil císař východořímské říše Theodosius II. Upadající město nyní již bez stálé posádky pak po pádu západořímské říše a ústupu Byzance na Balkán zažilo okupaci Langobardy a Avary, než se dostalo do sféry vlivu říše Karla Velikého a později zažilo ještě vpád a boje s Maďary. Je velmi pravděpodobné, že ačkoliv o období od pádu Říma do roku 881 nemáme o Vídni žádné zprávy, nějaká forma osídlení chráněná zbytky antické pevnosti zde zůstala kontinuálně a později na ni navázala středověká Vídeň. 

Pokud dnes chcete poznat antickou Vídeň, není to tak složité. Přímo ve městě jsou k nalezení otevřené vykopávky římského osídlení (například na Michaelerplatz) a většina nalezených prvků inventáře je k vidění v římském muzeu na Hoher Markt přímo v centru města. Toto místo mimochodem stojí právě tam, kde se nacházelo fórum antického města. Tamtéž jsou také odhaleny zbytky dvou římských budov, které poskytovaly ubytování římskému důstojníkovi a jeho rodině. Stejně tak je možné spatřit různé segmenty římského opevnění. A konečně i milovníci filmu Gladiátor jistě naleznou odkazy na Vindobonu, neboť právě zde měl sloužit hlavní hrdina tohoto snímku.