Antický svět 

Jihozápadně od Propylají na jednom bastionu se nalézá půvabný iónský chrám Athény Niké. Výhled z tohoto bastionu je úžasný. Zahrnuje Saronský záliv, ostrov Egina, Peloponnes, Pireus, Salamis, Egaleoské a Poikilské kopce. Proto tento strategicky důležitý bod od pradávných dob sloužil za pozorovatelnu a chránil Athény před případným útokem, zvláště od moře.To také vysvětluje, že od pradávna byla Niké uctívána na tomto místě, zvaném též pyrgos (hrad). Víme o obětním oltáři, zasvěceném Niké a Hekaté. Jak na tomto místě nevzpomenout kouzelných dějin z dob krále Aigea, zasutých v mlhách legend: na loď s černými plachtami smutku, která každoročně plula na Krétu, aby odvedla athénskou daň Mínóovi, představující dospívající athénskou mládež, sedm dívek a sedm chlapců, kteří při hrách s býky nalézali smrt v krétských arénách. Říkalo se, že byli pozřeni Mínotaurem. Jednou pak s mladíky odplul Théseus, netvora usmrtil a za pomoci královské dcery Ariadné dokázal vyjít z labyrintu Knósského paláce, který postavil architekt Daidalós. Při návratu, asi ze smutku nad tím, že bůh Dionýsos si jeho milenku ponechal na Naxu, Théseus zapomněl vytáhnout bílé plachty vítězství. Když jeho otec Aigeus, sedící na tomto bastionu, spatřil černé plachty, zármutek zakalil jeho mysl tak, že podle pověsti se vrhl ze svahu dolů. 

Časem se Niké, uctívaná po celé skále, stala zároveň bohyní Athén. A xoanon, dřevěná plastika bohyně, představující ji s granátovým jablkem v jedné a s přílbou v druhé ruce, ale bez křídel, byla nazvána Niké Apteros. Později se říkalo, že Niké sice do Athén přiletěla, když však město nechce opustit, žádná křídla už nepotřebuje. Kněžka chrámu byla vždy rodilá Athéňanka. Během perského vpádu r. 480 př. Kr. byla svatyně z dob Peisistratových zničena. 

Stavba dnešního chrámu byla započata v době Níkiova míru13 r. 421 př. Kr. Svým návrhem přispěl Kalikratés, podílející se také na stavbě Parthenonu. Také tento chrám byl z mramoru byl postaven jako čtyřsloupový iónský amfiprostylos o délce 8,27 m a šířce 5,44 m, přičemž výška sloupů činila 4,66 m. I třístupňové krepis a stylobat,14 na němž chrám stojí, vykazují soulad attického stavebního stylu, který tuto budovu činí tak pozoruhodnou. Reliefní vlys15 na východní straně představuje olympské bohy. Čestné místo mezi Diem a Poseidónem zaujímá Athéna, obklopena Afrodítou, Érótem, Déméter a Korou. Na ostatních třech stranách vlysu byly zobrazeny boje Řeků s Peršany, ale i boje mezi Řeky a jinými Řeky, kteří stanuli na straně Peršanů. Bohužel, část vlysů je zničena. Reliefy ze severní a západní strany se nacházejí v Britském muzeu, zatímco na chrámu jsou umístěny jejich kopie. Roku 1687 Turci chrám Niké rozbili a materiál použili při stavbě opevnění. Naštěstí hlavní stavební články chrámu byly nalezeny a chrám byl z nich r. 1835 rekonstruován. Kvůli statickým problémům musela být stavba r.1940 opět rozebrána a postavena znovu. 

Koncem 5. století byla na třech vnějších stranách bastionu (severní, západní a jižní) zřízena 1 m vysoká mramorová balustráda, vyzdobená velkolepými reliefy. Ty se dnes nacházejí v akropolském muzeu. Neznámí, ale vynikající umělci (možná mezi nimi byl i Kalikratés), opojeni ještě vítěznými válkami, vytvářeli Niké, bohyně Athén. Okřídlené malé Niké působí étericky, lehce a neklidně, horlivě snášející a připravující na skále sedící Athéně obětní zvířata i trofeje z válek s barbary. Nejrozkošnější ze všech je ta, která si zavazuje sandály, ale možná si je i rozvazuje, aby bosa přistoupila k oltáři. Její šat, jako mokrý na ní ulpívající, dotváří její tělo a vyjadřuje hodnotu, krásu a sílu athénské demokracie v 5.století. př. Kr.