Pindaros

Přední řecký lyrický básník. 


Pindaros, syn Daifantův, se narodil roku 522 nebo 518 před n.l. v Kynoskefalích nedaleko od Théb. Pocházel z velmi významného rodu a výuku získal mimo jiné od dvou předních řeckých básnířek. Asi právě kvůli vlivu těchto žen se Pindaros stal předním řeckým lyrickým básníkem. Své už tak dobré vzdělání si pak básník ještě prohloubil studiem hudby v Athénách. V hlavním městě řecké kultury pobýval v době, kdy Řekové odrazili perský nápor a vědám, filosofii i literární činnosti se velmi dařilo. Rovněž Pindaros se brzy uchytil a stal se velmi žádaným. Mnohá města a četní velmožové prosili Pindara o sepsání písně na nějakou slavnost apod. V Delfách měl básník dokonce vlastní sedadlo v Apollónově chrámu a kněží jej zvali na hostiny, což se přeneslo i na jeho potomky. Osobně také navštívil sicilského krále Hieróna v Syrakusách, procestoval asi celý ostrov a pro některé z králů složil vítězné zpěvy. Úcta antiky před Pindarem procházela skrze staletí - Alexandr Veliký ušetřil jeho dům při vypálení Théb kvůli tomu, že na jeho stejnojmenného předka složil ódu. Básník pak zemřel při nějaké slavnosti kolem roku 440 před n.l. ve vysokém věku i postavení. 

PindarosPindaros sepsal celkem 17 básnických knih plných rozmanitých druhů poezie. Do dnešní doby se dochovalo jen čtvero vítězoslavných zpěvů, navíc ve značně neutěšeném stavu. Zpěvy patří vítězům olympijských, pythijských, istmických a nemejských závodů. Kromě údajů o atletech se Pindaros často zamýšlí, často dokonce na náboženské úrovni. O bozích psal hodně často a má o nich obecně poměrně vysoké mínění. Pokud se dostává k politice, stává se Pindaros aristokratem (sám jím byl, takže není divu), nepíše o tématech jako je láska nebo životní požitky. 

Co se týče formální stránky Pindarovy tvorby, je básník velmi vynalézavý, téměř každá báseň má jinou formu. Jeho slov je myšlenkově soustředěný a úsečný, a proto je jeho četba poněkud obtížná. Celkově se dají básně charakterizovat tak, jak to učinil Horatius - jsou mohutné, vznešené, plné velkých obrazů a hlubokých myšlenek. Bývá často přirovnáván k Aischylovi, což je de facto poklona pro oba... 

A posledním bodem je Pindarova hudební tvorba. O té k mojí velké lítosti nemohu napsat nic přesného, protože žádné z jeho děl se nezachovalo. Je velká škoda, že tento osud dostihl většinu básníkova díla.