Antický svět 

V roce 339 před n.l. dostoupily dosavadní spory mezi Athénami a Makedonií svého vrcholu. Politické tahanice se týkaly hlavně posvátných polí u Delf. Ta zabrala vojska města Amfissa, proti čemuž protestovala Posvátná liga, která měla zastupovat všechna řecká města. Makedonský král měl u Ligy dobrou pozici pro svou předchozí pomoc v podobném sporu a Lize vzkázal, že by případnou prosbu o pomoc neodmítl. Posvátná liga - zatím bez Makedonců čekajících na odpověď - zahájila operace proti Amfisse, ale její nesourodá vojska neměla úspěch. Athéňané odmítli účast v boji a začali spíše přemýšlet, jak Filippa udržet v Makedonii. Nakonec, aby nebyli odviněni z bezbožnosti, poslali Athéňané malý kontingent, který ovšem na bojišti mnoho neukázal. Na zasedání Ligy, které mělo rozhodnout o přijmutí či odmítnutí makedonské pomoci, se Athéňané dostavili. Démosthenés však přímo na místě přesvědčil delegáty, aby zasedání bojkotovali. Shromáždění pak díky této obrovské chybě přijalo pomoc, neboť athénský vyslanec, který by návrh vetoval, vůbec na sněmu nebyl. 

Filippův okamžik nastal. Jeho vojsko byla vycvičeno k výkonům, jaké Řecko dosud nepoznalo. Jeho beztak skvělé jezdce - Druhy - posílili rovněž skvělí jezdci z Thesálie. Jeho pěchota ve falanze byla porazitelná jen za jistých podmínek, které však tak často nenastávaly. Životně důležitý průsmyk v Thermopylách Filippovi vydali Thébané bez boje, a tak Filippos mohl bez překážek pochodovat do Řecka, až se dostal dva dny cesty od Athén. 

Athény zachvátila panika. Ze stájí a ohrad pro ovce na tržišti byla postavena hranice a zapálen signální oheň, aby varoval předměstí. Zvukem trubky bylo svoláno shromáždění občanů. Všichni umírněnci byli přehlasováni přívrženci řečníka Démosthéna, který radil k válce a ke smíření se s Thébami, které měly převážit misky vah moci na athénskou stranu. Sám velký rétor se postavil do čela delegace, která měla usmíření vyjednat. 

Filippos však do Théb vyslal posly také. Makedonci občanům Théb připomněli nepřátelské činy Athén proti Thébám, vzájemnou dohodu a slíbili i pěkný podíl na kořisti, který by získali i tehdy, zůstali-li by neutrální. Démosthenés pak pronesl nabídku Athén. Ta spočívala v tom, že by Théby získaly dva národy vázané slavnostním slibem k Athénám - Boioťany a mnohem silnější Platejce, kteří stále žili se slávy svých předků bojujících u Marathónu. Thébané váhali. Démosthenés, který sám dosud nikdy nevkročil na bojiště, je nazval zbabělci. A tato prostá lest slavila úspěch - Thébané přísahali spojenectví s Athénami. 

Filippos nyní věděl, na čem je. Válku původně asi příliš nechtěl, ale jeho pokusy o sblížení s Athénami blokoval nenávistný Démosthenés. Filippos jako pravý Makedonec však tušil, jaké kvality v boji má vůdce, který velí ze zadních pozic, a jeho přesvědčení, že takového právě našel se ukázalo jako správné. Nezamířil na jih vstříc Athénám, ale nejdříve slnil úkol daný mu Ligou. Po zimě strávené v Parnasu vtrhl jako blesk do Amfissy, zajal tam žoldnéře, které tam poslal Démosthenés, a přijal kapitulaci města. Posvátná pole, předmět sporu, byly opět navrácena Lize a Filippos s Alexandrem přijali v delfské svatyni obřadné poděkování, pocty a korunu. Domů se však nevydali. Bez obtíží získali kontrolu nad Korintskou šíjí, posílila svá opevnění a naposled poslali nabídku míru do Athén i Théb. Démosthenés se však postaral o její jednomyslné odmítnutí. Uprostřed léta roku 338 před n.l. se tedy na Boiotské rovině u Chairóneie setkala dvě vojska čítající shodně po 30 000 mužích.

Filippos velel na pravé straně, tradičním stanovišti makedonských králů (působila představa, že ruka držící zbraň je "úctyhodnější" než štítová ruka). Stejná idea působila i na druhé straně bojiště, a tak se makedonské levé křídlo pod velením Filippova syna Alexandra postavilo elitnímu sboru Théb - dosud neporaženému Posvátnému svazu, který čítal homosexuální dvojice bojující s nevídanou odvahou a tvrdostí. Samotná bitva probíhala přibližně takto: Filippos stojící proti Athéňanům, kteří měli výhodu stoupajícího terénu, použil starou past předstíraného ústupu. Po nárazu vojsk jeho voje v pořádku ustoupily, přeskupily se, Athéňané při pronásledování porušili souvislost svých řad a Filippos jejich další pohyb už usměrnil směrem z bojiště. Mezi těmi, kdo utekli, byl i Démosthenés, který poprvé vyzkoušel, jak vypadá skutečná bitva. Předtím, než se obrátíme k druhému křídlu je třeba uvést to, že existují i názory, že Athéňané Filippa skutečně porazili a že makedonský král žádnou lest nepoužil, měl jen štěstí. V pramenech se praví, že Filippos sledující ústup svých vojsk, spatřil mezeru v athénských řadách, pravil "nepřítel neumí vyhrávat" a nasadil zálohy právě do mezery. Každopádně boj na této straně bojiště byl rozhodnut především díky osobnosti makedonského krále Filippa. 

Vojska Théb musela zaplnit mezeru, která vznikla po útěku jejich spojenců. Alexandr svádějící zatím nerozhodnou bitvu, si počkal právě na tento okamžik a v čele svých jezdců se vrhl proti Posvátnému svazu. Pěchota před vynálezem třmenu měla proti jízdě velkou šanci, ale Alexandr prorazil po tvrdém boji thébské řady a obklíčil Posvátný svaz. Jeho příslušníci se odmítli vzdát a byli do posledního vyhlazeni. V Thébách označuje dodnes mramorový lev jejich společný hrob. 

Vítězství Makedonie bylo naprosté. Padlo více než 1000 Athéňanů, což představovalo úděsné ztráty, počet padlých Thébanů jsem bohužel nenašel, ale měl by být ještě vyšší. Ztráty vítězů byly podobně nízké jako ve většině vyhraných bitvách starověku, šlo o desítky vojáků. Makedonie si touto bitvou získala naprosté vedení nad celým Řeckem, které tak bylo konečně sjednoceno. A brzy přišel čas, kdy sjednocené Řecko ovládlo většinu tehdy známého světa. Přicházel čas Alexandra Velikého, kterému bylo v době bitvy 18 let.