Epameinóndás

Thébský velitel a původce bitevní taktiky, která vedla ke krátké thébské hegemonii v Řecku. 


Thébský státník a především vynikající vojevůdce Epameinóndás se narodil kolem roku 418 před n.l. ve starém, ale zchudlém rodě. Měl značné nadání a navíc se často stýkal se Sokratovými žáky, takže získal značné vzdělání ve filosofii, hudbě, gymnastice i umění státnickém a vojevůdcovském. Již roku 386 před n.l. se účastnil první větší bitvy a získal si na bojišti přátelství dalšího významného Thébana Pelopida. Zůstal v Thébách i poté, co je obsadila Sparta, ale neúčastnil se povstání proti této nadvládě, kterou vedl Pelopidás, byť o něm věděl. Po úspěchu se zasadil o to, aby nedošlo k krveprolití. 

EpameinóndásThéby získaly samostatnost a Epameinóndás se dostal s Pelopidou do čela státu. Účastnil se roku 371 před n.l. jednání se Spartou, která se týkala dalšího poměru Řeků k Persii. Nezdar tohoto jednání pak vedl k válce mezi oběma mocnostmi. Epameinóndás, který dostal pod své velení thébské vojsko, pak svedl se spartským králem Kleombrotem proti vůli mnohých památnou bitvu u Leukter (6.července roku 371 před n.l.). V ní použil revoluční taktiku šikmého klínu (šiku) - posílil své levé křídlo a nevedl frontální útok, ale drtivým náporem posíleného křídla rozbil nejprve spartské pravé křídlo a poté i zbytek vojska. Nevelká bitva se stala osudnou pro Spartu, která v boji ztratila výkvět vojska. Epameinóndás nyní mohl boj přenést na cizí půdu...

Nejdříve upevnil postavení Théb v boiótském spolku a poté vyjel na Peloponés. Vpadl do Lakónie a dokonce oblehl samotnou Spartu, která se sice uhájila, přesto však způsobil hrdým Sparťanům obrovskou potupu. Nakonec tedy Epameinóndás Spartu obešel a dobyl celou Messénii. Všude na cestě Lakónií navíc bouřil perioiky a heilóty proti Spartě, díky čemuž ještě prohloubil krizi spartského státu. Pak se vrátil domů. Zde ho sice obžalovali z toho, že drží funkci déle než možný jeden rok, ale Epameinónda zachránily jeho zásluhy a dokonce ho občané znovu zvolili vrchním stratégem celého spolku - boiótarchou. 

O tuto funkci zase jednou přišel a opět ji získal a dvakrát vpadl na Peloponés, kde si získal značnou - byť poněkud nejistou podporu. Sparta pak pořádala o pomoc Athény, které dokonce uznala jako své velitele, což bylo naprosto nevídané. Epameinóndás nyní ukázal svou slabost - slabý státnický rozhled - a nepřerušil tvorbu protithébské koalice, ale hledal pomoc v Thesálii a Makedonii. Také prosadil stavbu válečného loďstva, se kterým se sám v letech 364 - 363 před n.l. účastnil výpravy, za které od Athén odpadla města jako Rhodos, Chios nebo Byzantion. V roce 364 před n.l. však ztratil také svého přítele Pelopida, který padl u Kynoskefal. I v Thébách začal mít stratég vážné problémy, když se začaly ozývat lidové vrstvy, které nesly hlavní tíhu války. 

Epameinóndás a jeho smrtNová roztržka se Spartou vznikla roku 362 před n.l. Epameinóndás znovu vytáhl na Peloponés. Pokusil se o obsazení Sparty, ale neuspěl, byť se prý bojovalo až na městském trhu. Vstříc mu pak vyšla armáda Sparty a spojenců posílená o pomocný sbor Athéňanů, a tak došlo 3.července 362 před n.l .k bitvě u Mantineie. V jejím průběhu zasáhl Epameinónda oštěp do prsou. Lékaři řekli, že vojevůdce zemře hned, jak si oštěp vytáhne. Ten tedy přes velké bolesti počkal, až mu přinesli zprávu o vítězství, a poté si sám oštěp vytáhl. Řekl prý ještě:"Žil jsem dost dlouho a umírám nepřemožen" a zemřel. Ve skutečnosti skončila bitva nerozhodně a znamenala konec thébské hegemonie, byť válka pokračovala dále. Scéna byla připravena na příchod nové mocnosti - Makedonie. Thébskému vojevůdci vybudovali na místě skonu pomník. Asi zaslouženě, neboť s ním a Pelopidou je spjat hlavní podíl na růstu Théb a po jeho smrti se už Théby nikdy nevzchopily.

Viz také válečnictví v městských státech Řecka