Antický svět 

Archaické státy Sia a Šang

Ačkoli lze dějiny Číny posuzovat z archeologických nálezů od paleolitu a nejvýznamnější nálezy Homo Erectus byly učiněny v oblasti dnešního Pekingu, z hlediska vyspělé civilizace se věnujme její historii až zhruba od roku 2200 př.n.l. Do té doby se datuje vznik prvních státních útvarů, z nichž nejsilnější vytvořily první dynastie Sia a Šang. Alespoň tak se píše ve starých čínských pramenech, ale dlouho se pochybovalo o věrohodnosti těchto informací a první dynastie byly považovány spíše za legendy. 

Situace se změnila až v moderní době archeologických objevů, kdy byla odkryta rozsáhlá města vyspělých kultur, časově spadající přesně do oněch mystických dob. Tak se konečně potvrdila existence státu Šang. Jedno z nalezišť patří pravděpodobně hlavnímu městu Ao, založenému desátým vládcem dynastie v 16.stol. př.n.l. Rozkládalo se na ploše tří a půl čtverečních kilometrů, mělo deset metrů vysoké hradební zdi a pravděpodobně v něm pobývalo okolo sta tisíc lidí. Ve 14. století přestalo Ao Šangům vyhovovat a založili nové hlavní město (od té doby se sami začali nazývat Jinové), které svou velkolepostí ohromovalo jak současníky, tak pozdější generace. Vzniklo skutečné velkoměsto, jen centrální část nyní zkoumaných ruin, jakási palácová a chrámová čtvrť, se rozkládá na ploše šesti kilometrů čtverečních a v areálu byly objeveny artefakty neobyčejné technické úrovně. Bronzové nádoby a sošky z různých materiálů z období Šang (Jin) patří k nejvzácnějším exponátům muzeí a některé bývají navíc pokryty nejstarším čínským písmem zaznamenávajícím věštby, politické události či hospodářské záležitosti. 

Držitelem veškeré moci byl král, podle náboženské víry úzce spjatý s nadpřirozenem. Pouze on, jeho šamané a věštci dokázali komunikovat se světem duchů, kteří zase byli v kontaktu s nejvyšším božstvem - Nebesy. Veškerá rozhodnutí a plány museli být podrobeny Nebeské konzultaci a k tomu účelu se využívaly v žáru rozpukané kosti a želví krunýře, z jejichž prasklin se daly získat odpovědi. Za dynastie Šang králové ovládali území na východě současné Číny při dolním toku velkých řek, z toho část jako svou výsostnou zemi a část jako vazalskými povinnostmi svázané okolní kmeny a státečky. Ti odevzdávali pravidelný tribut, v případě nutnosti vysílali podporu armádě, a jednou za čas se jejich vůdci museli přijít pokořit šangským(jinským) králům a opětovně tak stvrdit svou závislost. Nutno dodat, že ta nebyla vždy absolutní a údělní páni činili vše možné i nemožné, aby co nejvíce upevnili svou vlastní moc. 

Dynastie Čou

Okolo 11. století př.n.l. na západě vzrostla síla jednoho z oněch vazalských státečků natolik, že si postupně podmanil nejen bezprostřední okolí, ale nakonec dobyl v čele s králem Wu-wangem i Jinské hlavní město. Nazýval se Čoua stal se na 3 století hlavní mocností v oblasti. Ačkoli byli Čouové až na válečnictví méně vyspělí, převzali postupně většinu technických i kulturních vymožeností Jinů a postarali se tak o přetrvání a další rozvoj tradičních řemesel i umění. Jejich moc se opírala, podobně jako u státu Šang (Jin), o vládu vlastnímu území a kontrolu okolních vazalských státečků, avšak svému králi již nepřisuzovali božský původ, leč zavedli ideu o mandátu, který Nebesa vládci pouze udělovala.

Soulad Nebes a Země

Číňané totiž už dlouho předtím věřili v Nebesa-nejvyšší božstvo jako v absolutní zdroj pozitivní energie, řádu a pořádku. Měla kruhový tvar a působila na čtvercovou zemi pod sebou (podnebesí - Tchien-sia). Číňané žili v podnebesí uprostřed (říše středu - Čung-kuo) a tudíž byli vystaveni blahodárnému působení Nebes nejvíce. Ostatní národy žili při okrajích a v rozích, a tak v těchto zemích panoval chaos a strašlivé podmínky. Obyvateli žijícími v těchto končinách Číňané pohrdali, nazývali je barbary čtyř světových stran a považovali je za divoké a primitivní násilníky. Nová Čouská idea konstatovala, že panovník se stal zástupcem Nebes na zemi a obdržel jejich mandát vládnout, ale na druhé straně mu ho můžou i odebrat. Pakliže tedy došlo k nějakému převratu, vždy to bylo dodatečně vysvětleno jako nespokojenost Nebes s předchozím králem. Rovněž přírodní katastrofy panovníkům neprospívaly, byly totiž interpretovány jako trest Nebes za špatnou vládu. Autorita však i tak zůstala obrovská. Vládce byl uctíván a milován jako velekněz veškerého lidstva, ochránce zdrojů výživy na zemi, rozhodoval o životě a smrti, patřila mu v konečné instanci všechny zákonodárná, soudní i výkonná moc.

Období válčících států
Historie se ráda opakuje, a stejně jako na sklonku existence státu Jin prokázala údělná knížata a správci zarputilou snahu vršit vlastní vliv a projevovat separatistické tendence. A stejně jako dříve na to centrální moc po čase již nedokázala reagovat a Čouské neštěstí ještě podpořil roku 771 př.n.l. ničivý vpád nomádského kmene Západních Žungů do země. Tyto události vedly ke konečnému rozpadu říše, královský dvůr přesídlil více na východ (dynastieVýchodní Čou) a ztratil své velmocenské postavení. Následoval počátek úmorných bojů mezi jednotlivými státy podobné síly a velikosti, nazývaný přiléhavě Období válčících států. Tato dějinná pasáž byla přímo přesycena válčením, uzavíráním nejrůznějších paktů, smluv a koalic, jejich dodržováním i porušováním, a to vše za hlavním účelem každého státu - pohltit menší protivníky a ubránit se silnějším. V podnebesí nastal chaos.

Naštěstí není nic jen černobílé a toto období také přineslo rozmach v některých oblastech, zejména ve filozofii a válečnictví. Zmiňme dvě z nejvýznamnějších osobností těchto odvětví. Někdy okolo roku 550 př.n.l. přichází v malém státě Lu na svět pozdější největší z čínských filozofůKchung-fu-c' (Konfucius). Jeho učení preferuje blaho lidu, které může být dosaženo spojenou prací a úsilím vysoce morálních jedinců. V téže době vzniká i množství dalších filozofických směrů (taoismus, legismus, moismus, logika...souhrnně označovaných pojmem Sto Škol), a prostřednictvím těchto všech novým myšlenkových směrů se lidé snaží vysvětlit důvody současného vývoje a najít cestu k nastolení nového řádu. Sun Wu ze státu Wu, později označovaný jako Sun C´ (mistr Sun) zase proslul dílem o válečném umění. Nepřetržitě boje, nové železné zbraně, ohromná množství vojáků a velké vzdálenosti, to vše přímo volalo po důkladné teoretické přípravě důstojníků na které závisel osud všech.

Ze stovek menších útvarů se neustálými boji od 8. do 3. století vyprofilovalo 7 silných států (Čao, Jen, Wej, Čchi, Čchin, Chan, Čchu) plus několik málo menších a zápas o moc nabral na obrátkách, když se v mocném státě Čchin zrodila idea o ovládnutí celého podnebesí ... 

Literatura: 

Fairbank, John F.: Dějiny Číny

Malina Jaroslav: První císař

Scarpari Maurizio: Starověká Čína

Shaughnessy, Edward L.: Čína, země nebeského draka

www.uglychinese.org