Antický svět 

Chrám Dioskurů stával na místě vedle Caesarova chrámu už od začátku 5. století př. Kr. a váže se k němu jedna z legend: Během jedné bitvy, kdy proti Římanům stanula spojená vojska Etrusků a Laténů, předjeli před římskou jízdu dva neobyčejně krásní mladící s napřaženými kopími a dovedli ji k vítězství. Téměř současně byli právě takoví dva mladíci spatřeni na Fóru, napájející u Iuturnina pramene své koně. Každému, kdo se jich ptal na průběh bitvy, vyprávěli jakým způsobem Římané zvítězili. Potom zmizeli a všichni byli toho mínění, že to byli Dioskurové Kastor a Polux, synové Jupiterovi. Aulus Posthumius Albinus, který v den zázračného zjevení, 15. července v roce 499 př. Kr., římské jízdě velel, uctil božské syny stavbou chrámu, kterou ukončil až jeho syn o 15 let později. Chrám na 7 m vysokém pódiu 50 x 30 m byl obklopen šesti korintskými sloupy na kratších a jedenácti podél delších stran. Z vnitřní cementové kobky, původně obložené tufem, se zachovala mozaiková podlaha.

V dobách republiky zde zasedal Senát, ve 2. století př. Kr. se stal tribunou, odkud Gracchus předložil svůj návrh zemědělského zákona. Budova se stala sídlem úřadu Měr a vah a během císařství zde byla uložena část státního pokladu (Tesoro del Fisco). Mnohokrát obnovován a přestavěn, získal chrám za Tiberia roku 6 architektonické podobu, patrnou podle tří dochovaných sloupů, které dosud stojí na svých místech. Mezi vysokými zá-klady sloupů se nacházely četné tabernae - krámky zlatníků, směnárníků a dokonce holičů.