Plótinos

Největší novoplatonista a jeden z mála slavných filozofů působících v římské době. 


Plótínos (205 - 270) je nejvýznamnějším představitelem novoplatonismu. Byl žákem Ammónia Sakky. Narodil se patrně v hornoegyptské Lykopoli, jedenáct let studoval v Alexandrii, pak se zúčastnil jednoho římského tažení proti Peršanům a od roku 243 působil v Římě, kde přednášel pro posluchače z nejvyšších aristokratických kruhů, které vyučoval formou seminářů a diskusí, které zaznamenal v řadě řeckých pojednání. Původně tyto texty hodlal použít jako učební pomůcky pro posluchače, z nichž jeden, známý Porfyrios z Tyru, je sebral a vydal v šesti knihách. Ty jsou známé jako Enneades (Devítky), protože každá z nich obsahovala devět pojednání. Mimo svých úspěchů v šlechtických kruzích se Plotínos také dostal do styku s kultivovaným dvorem císaře Galliena. Po jeho odstranění roku 268 se uchýlil do Kampánie, kde zanedlouho zemřel. 

PlótinosPo vzoru Platóna preferoval duchovno před tělesnem, ovšem dovedl to až do krajnosti - styděl se za to, že má tělo. Z toho důvodu také odmítal dát se zpodobňovat, neboť portrét by byl pouhou podobou podoby, stínem stínu. 

Plótínův systém je theocentrický, ale přesto převažuje filozofický zřetel nad náboženským. Bůh je tzv. PRÓTÓN - první, jedno. Je dokonalý, je absolutno. Z něj vše pochází - Bůh je tedy jedno a vše. Každému jsoucnu propůjčuje svoji jsoucnost, a proto je také Dobrem. 

Bůh stvořil svět, a neustále jej dotváří, tzv. emanací - přetékáním sebe sama. Vrstvy, které emanací vznikají, se nazývají hypostaze, přičemž ta vrstva, která je nejdále od Boha, je nejméně dokonalá. 
Plótínovu pyramidu jsoucnosti si můžeme představit asi takto: 

Prótón je podstatou všeho. Slovo samo (prótón, jedno) je negativní definicí, protože my žijeme ve světě mnohosti. Jediné, co o Bohu můžeme říct, je, že je první (opět negace k mnoho), nemůžeme tedy o něm říct nic pozitivního. 
Rozum prezentuje Platónův svět idejí (duch). 
Duše dělí Plótínos na hvězdné, vesmírné a lidské. 
Kosmos je blízký Platónovu smyslovému světu, je nejblíže hmotě. 
Hmota je absolutní tma, prostá negace Boha, totální zlo, absolutní nebytí. 

Čísla 1 - 3 značí cestu posledního vzestupu duše: 
1. koncentrace - člověk vede asketický život, omezuje fyz. potřeby, medituje; na konci této fáze duše vystoupí z těla a vstoupí do vrstvy duší, kam patří 
2. kontemplace - duše se dostává až do sféry rozumu a nazírá ideje 
3. extáze - opuštění vrstvy rozumu a splynutí s Bohem, jehož součástí se duše stává 

Plotínos ovlivnil mnoho myslitelů západního světa, kteří pevně věří, že mohou dosáhnout mystického spojení s Bohem čistě rozumovou cestou. Dokázal navíc tuto svoji myšlenku podat tak okouzlujícím stylem a dodat jí takovou nádheru a plnost, že se vedle ní zdály všechny problémy tehdejšího světa zdály nicotné. Pohříchu byl však Plotínos posledním velkým pohanským filosofem antické doby. Je spíše náhodou, že ač sám zastánce starých božstev, posloužil jako výchozí platforma pro mnoho křesťanských teologů.