Antický svět 

Antigona, dcera Oidipova, patří také mezi velmi známé tragické postavy řeckých bájí. Ve všech dobách upoutával její tragický osud umělce, nejznámější z nich jsou Sofokles, B. Brecht, C. Orff, J. Mysliveček, zmiňuje ji i Aischylos v "Sedmi proti Thébám" a jiní. Je dodnes ztělesněním odvahy a morální síly - z lásky k bratrovi se vzepřela zákonům lidí, aby dodržela zákony bohů, a byla za to krutě potrestána. Mnozí ji považují za jednu z největších hrdinek antiky (například náš češtinář té Sofoklově věnoval tři vyučovací hodiny ... ).

Antigona byla dcerou Oidipa a jeho manželky (a matky) Iokasty. Její osud až do Oidipovy smrti je vylíčen v hesle 'Oidipus'. Po jeho vyhnání z Théb odešla se svým oslepeným otcem do vyhnanství, aby mu mohla pomáhat na jeho těžké pouti osudem. Po jejich odchodu z města se dostali její bratři Eteokles a Polyneikes do sporu o trůn. Eteokles se spojil se strýcem (a dřívějším vládcem) Kreontem a společně Polyneika vyhnali. Polyneikos ovšem nelenil a sháněl si spojence, se kterými se vypravil proti Thébám (válka sedmi proti Thébám). Předtím se však snažili oba bratři získat na svou stranu Oidipa, kterého předtím zavrhli, protože věštba říkala, že vyhraje ten, na jehož straně bude právě on. Jak víme, Oidipus je oba proklel, aby zemřeli ve vzájemném boji.

Boje o Théby se vlekly a tak se oba bratři dohodli, že kdo vyhraje vzájemný souboj, bude vládnout dále městu. Eteokles sice Polyneika zabil, ale když mu chtěl sundat zbroj, ten ho z posledních sil probodl mečem. Kletba se splnila, oba bratři zahynuli a vládcem se stává Kreón. Nicméně útočící vojsko bylo odraženo a vítězní Thébané vystrojili Eteoklovi státní pohřeb. Polyneikovu mrtvolu na Kreontův příkaz nechali ležet nepohřbenou před hradbami. Staří Řekové totiž věřili, že duše z nepochovaného těla nemůže najít věčného klidu v Hádově podzemní říši. Navíc tělo zůstalo na pospas dravým ptákům a divé zvěři. Kreontovo rozhodnutí bylo sice z politického hlediska naprosto pochopitelné a správné, odporovalo však božím zákonům. Antigona se rozhodla pohřbít padlého bratra i přesto, že jí za tento čin hrozila smrt. Pokoušela se k tomuto přemluvit i mladší sestru Isménu, ale ta odmítla, neboť se bála.

U Polyneikovy mrtvoly stála sice stráž, ale bohové sami usnadnili Antigoně její odvážný čin - rozpoutali bouři, ve které nebylo na krok vidět, a vojáci uviděli Antigonu teprve ve chvíli, kdy posypala bratra hlínou, čímž ho symbolicky pohřbila. Předvedli ji tedy před Kreonta, který po ní chtěl, aby se ihned přiznala k tomuto " hnusnému " činu a aby vysvětlila, proč to vlastně udělala. Antigona svůj čin nepopírala, řekla mu dokonce, že si toho žádali bohové.

Thébané její čin potajmu schvalovali, ale báli se zastat se jí, aby je Kreón náhodou nechtěl také popravit (jak nás dějiny neustále přesvědčují, tento postoj je velice výhodný). Zastal se jí jedině Kreontův syn (a její snoubenec) Haimón. To Kreonta tak rozzuřilo, že ji chtěl nechat veřejně popravit. Tu se jí však Thébané nečekaně zastali, Kreón tedy couvl a nechal ji aspoň zazdít do královské hrobky.

Sotva ji tam zazdili, přišel za Kreontem známý věštec Teiresiás, který ho varoval před pomstou bohů, spatřil prý zlá znamení. Vládce se na něj nejprve osopil, ale pak ze strachu vypravil Polyneikovi pohřeb a po jeho skončení šel ke hrobce, aby osvobodil Antigonu. Pozdě. Ta se mezitím stihla oběsit na stuze pohřebního roucha.

Antigona sice obětovala to nejcennější, ale splnila přání bohů - král se musel podrobit božímu zákonu. Jeho syn Haimón si nad snoubenčinou mrtvolou probodl srdce mečem a jeho matka Eurydika spáchala ze žalu nad synovou smrtí také sebevraždu.