Antický svět 

Římské a kartáginské zájmy se, se sílící mocí Říma ve Středomoří, stále více střetávaly a otázkou bylo, kdy narůstající napětí přeroste ve válečný konflikt. I když oba státy uzavřely v době Pyrrhova vpádu spojeneckou smlouvu, šlo jen o účelové opatření nemající dlouhého trvání.

Jak Římané, tak Kartaginci měly velký zájem o posílení svého vlivu na Sicílii. Když se messanští Mamertini dostali do sporu se syrakuským Hieronem II., požádali o pomoc jak Římany, tak Kartagince. Oba jim ji rádi poskytli, neboť se to velmi hodilo jejich plánům. Střet římských a kartáginských sil se obešel bez krveprolití, římský konzul Appius Claudius Caudex vyjednáváním dosáhl stažení Kartaginců. V Kartágu však dohodu prohlásili za neplatnou, velitele popravili, spojili se s Hieronem a vyhlásili Římu válku, která později vstoupila do dějin jako 1. punská válka.

Kartaginské loďstvo na jaře roku 264 př. n. l. na Sicílii vylodilo vojsko pod velením Hannóna, který se spojil s Hieronovými silami, a společně oblehli Messanu ze souše i z moře. Nejprve chtěli římskou posádku vyhladovět, na počátku léta se připravili k útoku na hradby. Do římského města Rhegia na druhé straně úžiny však dorazil Appius se čtyřmi legiemi. Římský velitel se rozhodl k odvážnému činu. Během noci přeplavil svou armádu nepozorovaně přes úžinu a časně z rána napadl nečekaně obléhající Kartagince zezadu, zatímco zároveň vyrazila na pomoc obležená posádka.. Hannón zvážil situaci a rozhodl se rychle ustoupit. Hierón do střetu vůbec nezasáhl. Šlo o první větší střet ve válce, která se nakonec měla protáhnout na 23 let.

To Římu poskytlo pevnější zázemí na ostrově, který toužili ovládnout. O rok později porazil spojená kartaginsko-syrakuská vojska konsul Marcus Valerius Maximus (na počest vítězství zvaný Messanský) a Hierón nato uzavřel se senátem spojeneckou smlouvu, později následovanou dalšími řeckými městy. Spojená řeckořímská vojska roku 262 př. n. l. po půlročním obléhání dobyla nejvýznamnější kartáginské sicilské město Akragantu.

Zásadní střety však měly teprve přijít, neboť k definitivnímu ovládnutí ostrova bylo potřeba dosáhnout nadvlády na moři, umožňující přísun posil. A až dosud nemělo Kartágo v západním Středomoří na moři vážného soupeře. To se však mělo brzy změnit.