Agrippa

Vojevůdce Octaviana Augusta, vítěz mnoha těžkých střetů, například bitvy u Actia. 


Vynikající vojevůdce Marcus Vipsanius Agrippa se narodil v roce 63 před n.l. v nepříliš vznešené rodině. Přesto byl vychován s mladým Octavianem, budoucím prvním římským císařem. Stal se jeho velmi důvěrným přítelem. Do veřejné politiky vstoupil záhy po zavraždění Caesara, kdy se rozhodl svého přítele podporovat v jeho snahách o získání moci. Poprvé se projevil při obžalobě Cassia Longina. V letech 41 - 40 před n.l. se účastnil bojů proti Luciovi a Marcu Antoniovi v Itálii, kde si vydobyl také první válečné vavříny. Jako jeden z největších Octavianových vojevůdců se účastnil uzavření mírové smlouvy mezi Marcem Antoniem a Octavianem, která vyústila v druhý triumvirát. Ten převzal většinu moci v římské republice a Agrippa se brzy stal hlavním vojevůdcem vojensky nepříliš schopného Octaviana. Bylo mu něco okolo 25 let... 

Roku 38 před n.l. se Agrippa zapojil do likvidace povstání galského kmene Aquitanů, poté přešel poprvé od Caesarových dob do Germánie a poručil kmeni Ubiů, aby bránil hranice říše proti jiným Germánům z vnitrozemí. To byl značný úspěch, ale Agrippa za své zásluhy odmítl triumf. Roku 37 před n.l. zvolili Marca Agrippu konzulem, který měl vést válku proti odbojnému Sextu Pompeiovi. Konzul musel nejprve vybudovat zcela nový přístav, postavit v něm loďstvo, vycvičit posádky a až poté se mohl odvážit vyrazit do bitvy proti loďstvu, které ovládalo celé západní moře. Agrippa nejdříve dobyl menší ostrovy jako Lipary a poté Sexta Pompeia s jeho flotilou porazil v bitvě u Naulochu roku 35 před n.l. Jako odměnu za toto vítězství přijal coronu navalis (námořní věnec). V průběhu let 35 a 34 před n.l. válčil Agrippa s alpskými národy. 

AgrippaNa rok 33 před n.l. se nechal Agrippa zvolit do funkce aedila. V této hodnosti provedl většinou za své peníze mnoho velkolepých staveb, opravoval vodovody, silnice, kloaky. Pořádal také skvělé a populární hry a rozděloval lidu potraviny, oděvy i peníze. V této funkci si vedl stejně dobře jako na bojišti, byť všechny jeho vavříny sklízel logicky Octavianus. Ten si získal mimo jiné i díky Agrippovi silnou pozici na západě, zatímco triumvir Marcus Antonius fakticky vládl na východě. 

Soužití dvou zbývajících triumvirů, tedy Octaviana a Antonia, nebylo idylické a horšilo se, až přešlo ve válku. V ní se Marcus Agrippa zapojil do bojů na klíčovém místě - v bitvě u Actia roznesl Antoniovo loďstvo a způsobil tak jeho definitivní porážku. Marcus Antonius z bitvy unikl následován Octavianem, který poslal Agrippu s plnou mocí do Itálie, kde se úspěšně snažil řešit půtky vysloužilců. 

Octavianus se vrátil z východu roku 29 před n.l. a zahrnul svého vojevůdce a přítele poctami. Agrippa se stal censorem, na rok 28 před n.l. zastával spolu s Octavianem konsulský úřad se stejnou pravomocí, dostal dokonce Octavianovu neteř Marcellu za manželku. Roku 27 před n.l. opět zastával úřad konsula, ale většinu energie věnoval stavební činnosti a zůstával už v Římě. Agrippa se však nakonec dostal s Octavianem do sporů a byl vyslán na východ. Tuto funkci považoval admirál za čestné vyhnanství a svěřené provincie vedli jeho zástupci. Sám pak zůstával na ostrově Lesbos v městě Mityléna. 

Roku 23 před n.l. zemřel důvod rozporů, císařův oblíbenec Marcellus. Čas poté vypukly při volbách konsulů nepokoje a na radu Maecenata byl povolán Agrippa nejprve na Sicílii a poté do samého centra impéria (roku 21 před n.l.). Agrippa si získává zpět téměř ztracené jméno a dostává za manželku císařovu vlastní dceru Iulii (vdovu po Marcellovi). Od té doby byl druhým mužem říše a prakticky i Augustovým nástupcem. Roku 20 před n.l. porazil odbojné Galy a opět úspěšně bojoval s Germány, poté odrazil nebezpečnou vzpouru hispánských Cantabrů. 

Po svém návratu roku 18 před n.l. obdržel tribunskou funkci na pět let. Augustus adoptoval Agrippovy syny Gaia a Lucia, čímž vlastně jmenoval Agrippu téměř spoluvládcem. Vojevůdce v letech 17 - 13 před n.l. uspořádával poměry v Asii a potlačil další vzpouru v Panonii. Po návratu z této výpravy však náhle zemřel ve věku 51 let (tedy v roce 12 před n.l.). Tělo Agrippy bylo převezeno do Říma, pohřební řeč měl sám císař, který zdědil většinu majetku admirála. Lidu odkázal Agrippa zahrady a lázně. 

Agrippa byl největším vojevůdcem své doby a v mnoha ohledech převyšoval i Augusta, ne však v politickém umění. Přesto však chápal dobře potřeby doby. Nesnažil se předběhnout Augusta ve vlivu, ale chtěl se dostat na druhé místo a získat nástupnictví. To se mu nepodařilo jen kvůli smrti. 

Agrippa se proslavil také díky své podpoře stavebnictví. Sám vystavěl nebo dobudoval mnoho projektů. Nejznámějším z nich bude asi Pantheon, jehož kopulovitou střechu netřeba představovat. Dalšími významnými díly budovanými Agrippou je Septa Iulia, Neptunova bazilika nebo Agrippovy lázně. Opravil mnoho vodovodů, z nichž nejznámější je Appiův vodovod. Založil také Iuliův vodovod a vodní stavbu Aqua virgo. Agrippovi také vděčíme za podnět k tvorbě relativně přesné mapy světa, z níž čerpala většina pozdějších zeměpisců.

Ač literatuře vůbec nepřál a Vergilia nesnášel, zanechal Agrippa svůj životopis o nejméně dvou knihách a dílko o vodovodech. Jeho fyzickou podobu známe z mincí a poprsí (nejlepší byla původně v Pantheonu, dnes stojí v Benátkách v Grimanském paláci).

Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.