8. 4. 2015
Feidiás
Řecký všestranný umělec, známý mj. svými prácemi na Akropoli a Diovou sochou v Olympii.
Narodil se začátkem 5. stol. př.n.l. v Athénách a vyučil se snad v Argu. Před rokem 460 př.n.l. vytvořil bronzové sousoší - památník Marathónské bitvy - od Athén darované jako dík božstvu do Delf. Z mládí se připomíná ještě řada dalších jeho prací, ale první, kterou se proslavil, provedl mezi lety 460 a 450 př.n.l. z Kimónova pověření. Jedná se o bronzovou sochu vysokou zhruba devět metrů, která stála na Akropoli poblíž Propylají. Byla to socha Athény Promachos (= bojující v prvních řadách). Z této sochy, jež byla snad největší bronzovou sochou v Athénách a kterou Plinius nazývá velkou bronzovou Minervou, se bohužel nedochovala ani jediná replika. Z celé sochy existuje pouze část jejího podstavce. Nicméně víme, že tato kolosální socha zobrazovala Athénu v plné zbroji, s přilbou, štítem a kopím. Druhou významnou Feidiovou prací byla další socha Athény, tentokráte bez přilby. Tuto sochu tvořil mezi léty 451 a 448 př.n.l. pro Athéňany žijící na ostrově Lémnos, odtud pojmenování Lémnitá. Tato stála na podstavci uprostřed prostranství na Akropoli, byla taktéž z bronzu a platila za nejkrásnější Feidiovu plastiku. Třetí Feidiovou prací, která se také nacházela na Athénské Akropoli, byla velká chrýselefantínová (= technika užívaná při vytváření kultovních soch, kdy se nahé části zhotovovaly ze slonoviny, draperie a vlasy ze zlatého plechu, vše bylo upevňováno na dřevěné jádro ) socha Athény Parthenos, která nahradila starší dřevěnou. Původně měla být dle Feidia z mramoru, ale Athéňané si ji přáli z ušlechtilých materiálů. Athéna držela v jedné ruce Vítězství, druhou se opírala o štít. Dnes tuto sochu známe pouze z malých replik z římské doby, neboť tyto velké, těžce dostupné sochy ze svatyň, se obtížně kopírovaly a navíc zmenšením ztrácely na majestátní impozantnosti. Protože se část slonoviny a zlata určených pro Athénu Parthenos v umělcově dílně ztratila, byl Feidiás obžalován a přísně odsouzen. Pravděpodobně se však jednalo pouze o úklady nepřátel Perikla, s kterým poutalo Feidia přátelství. Dle Diodóra a Plútarcha zemřel slavný sochař ve vězení, podle jiné, stejně staré verze, se Feidiovi podařilo z Athén uprchnout a uchýlit se do Élidy. Stačil prý provést další chrýselefantínovou sochu, a to Dia, pro velkou svatyni v Olympii. Podle jiné verze byl propuštěn na svobodu na přímluvu správců olympijské svatyně, kteří za něj zaplatili kauci ve výši 40 talentů zlata, jen aby sochaře získali. Objev Feidiovy dílny v Olympii potvrdil, že umělec vytvořil olympického Dia - jeden ze sedmi divů světa - a to až v pokročilém věku a až poté, co byl donucen opustit Athény. V jeho dílně byly též nalezeny hliněné formy a zbytky užívaných materiálů, mimo jiné i doklady o zpracování skla. Objevy dokazují, že Feidiás byl též odborníkem na různé technologie.
Zde v Olympii někdy ve dvacátých letech pravděpodobně zemřel.
Od Feidiáse byly také sochy darované Periklem Akropoli - Perikleova otce Xanthipa a básníka Anakreona, která se zachovala v římské kopii. S Perikleem se Feidiás mimochodem velmi sblížil, jak jsme se již zmínili, a vyobrazil ho jako Thésea na štítu Athény Parthenos. Sám sebe tam zvěčnil též, a to v podobě Daidala. Za tyto podobizny byl podezřelý z bezbožnosti.
Feidiás se stal vedoucím perikleovských staveb a podle jeho návrhu také vznikala, již částečně zmíněná, sochařská výzdoba stavěného Parthenonu, reprezentovaná mimo slavné sochy Athény také nádhernými figurálními skulpturami na vlysech chrámu. Chrám a kultovní socha byly zasvěceny roku 438 př.n.l., sochařská výzdoba se dokončovala až do roku 432 př.n.l.
Feidiovo umění, o němž víme z římských kopií i ze zachované výzdoby Parthenónu, obsahuje oslavu řeckého státu, zvláště pak demokratických Athén. Náměty čerpá z mýtů - zobrazení Kentaurů, Gigantů, Amazonek, dobytí Tróje na štítě i ve výzdobě Parthenónu.
Monumentalita a umělecké mistrovství nebyly ovšem jen osobním Feidiovým přínosem, největší díla uskutečnil ve spolupráci s početnou dílnou, jež zahrnovala i velké umělce. Feidiás měl řadu žáků, mezi nimi byli například Agorákritos, Alkamenés, Kallimachos. Celý další vývoj řeckého sochařství je jím ovlivněn či přímo vychází z jeho díla.