Rhodský kolos

"Ostrov Rhodos leží v širém moři. Kdysi, když byl ještě ponořen na dně, vynesl ho Hélios na světlo a vyžádal si od bohů jeho vlastnictví. Tu stojí Kolos, vysoký sedmdesát loket, vytvořený k podobě boha Hélia." Takto začal svůj popis ostrova Rhodos Filón. Obří socha boha slunce se stala nejvýraznějším znakem a symbolem tohoto ostrova a pro svoji velikost a krásu také šestým ze sedmi divů světa.

 


Na začátku druhého století před n.l. se o spojenectví mocného ostrova ucházel Řím, který mu také za mnoho děkoval. S expanzí Říma je ovšem spojen také pád moci Rhodu. Po pádu Makedonie roku 167 před n.l. přinutili Římané Rhodos, který projevoval poraženému Perseovi značné sympatie, uzavřít nerovnou smlouvu, která degradovala Rhodos na satelit Říma. V obchodní sféře poškodili dobyvatelé Rhodos ještě více, když otevřeli nový svobodný přístav na Délu, který začali upřednostňovat. Úplný pád ostrova přišel za občanské války po Caesarově smrti. Cassius tehdy ještě před svým pádem Rhodos vyplenil a prakticky jej úplně zdevastoval. Další dějiny Rhodu jsou pak dějinami řadové správní jednotky římského impéria. 

Řekněme si něco málo o historii tohoto ostrova. O jeho původních obyvatelích nevíme prakticky nic, snad to ale byli krétští kolonisté, kteří přišli snad na přelomu třetího a druhého tisíciletí před n.l. Za dórského vpádu o skoro tisíciletí později uprchly na Rhodos některé thesalské kmeny a s nimi Dórové z Argu, jejichž vůdcem měl být polomytický Althaimenés. Tito muži založili slavná města Iálýsos, Kameiros a Lindos, která později vytvořila s Knidem, Kóem a Halikarnássem spolek šesti měst (hexapolis). 

Rhodský kolosV těchto rhodských městech vládli původně dědiční panovníci, později oligarchové. Ostrov proslul hlavně výrobou kovů, obchodem a "vývozem" žoldnéřů (jedním z nich byl i soupeř Alexandra Velikého Memnón). Roku 408 před n.l. se rhodská města spojila a založila na severu ostrova nové město, které dostalo jméno celého ostrova - Rhodos. 

Rhodos (mluvím teď o celém ostrově) si zhruba v této době začal budovat postavení dnešního Švýcarska nebo Švédska - neutrální země bez mocenských zájmů ve válkách, avšak s vyvinutým obchodem. Rhoďané zůstali neutrální i za tažení Alexandra Velikého, byť mu poslali pomocné loďstvo pro obléhání Halikarnássu. Dvě století se pak ostrov udržel jako samostatný stát a tuto dobu také označujeme jako věk největšího rozvoje Rhodu. 

Rhodos se stal centrem obchodu ve Středomoří, zvláště po pádu Tyru. Roční obrat jeho přístavu činil 8500 talentů, tedy asi čtyřikrát více než měl athénský Piraeus. Stalo se z něj také finanční centrum, neboť klidný ostrov poskytoval penězům bezpečný útulek ve světě převratů a kolosálních změn.  Rhoďané si toho byli vědomi a prosluli solidností a vstřícností. 

Rhodos byl významným centrem umění. Malíř Prótogenés, stavitel obnoveného Artemidina chrámu v Efesu, Deinokratés nebo tvůrci světoznámého sousoší Láokoónta, sochaři Agesandrus, Polydoros a Athenodoros dokazují, že umění na ostrově dosahovalo vysokých kvalit, i když právě o rhodských sochách se říkalo, že se neměří na krásu, ale na stopy (gigantické sochy byly totiž doménou právě Rhoďanů). K tomu se dá položit celá řada protidůkazů - třeba pozdní Farneský býk nebo Afrodíta z Rhodu, nádherné klasické sochy plné života a v normálních rozměrech. 

K minisoupisu slavných sochařů je ale třeba dodat ještě jedno jméno. Konečně se tak dostáváme s samotnému Kolosu a jeho tvůrci, kterým byl Charés z Lindu. Nevíme o něm skoro nic - studoval prý u slavného sochaře Alexandra Velikého Lýsippa a žil na přelomu čtvrtého a třetího století před n.l. Charés se u svého mistra mohl naučit také umění stavět gigantické sochy, a tak se nemůžeme divit, že ho rhodská vláda požádala, aby stvořil sochu Hélia v takových rozměrech, "aby převyšovala všechny ostatní". A tak se dal do díla... 

Největším problémem při luštění podrobností o Kolosu je oddělení zrna od plev. Nejméně 25 antických autorů o něm zachovalo nějakou zprávu, jenže ani jeden ho s největší pravděpodobností neviděl stát, a tak mohly až do nedávné doby přežít nejdivočejší výmysly o podobě sochy. My jsme snad o něco chytřejší a budeme vycházet převážně z líčení Filóna, který se jindy jeví jako spolehlivý svědek. 

Podle něj měl Kolos podobu volně stojící mužské postavy zapuštěné v podstavci z běloskvoucího mramoru. Ve vzpažené ruce nesl pochodeň, která se údajně dala zapálit a mohla tak sloužit jako denní i noční maják. Hélios se tyčil do výšky snad 37 metrů, čímž dvacetkrát převyšoval člověka. Za místo, kde Kolos stál, označil autor konec dnešního Svatomikulášského mola. To je zhruba vše, co o podobě Kolosu tušíme a ani tímto si nejsme zcela jisti. Například Kolos mohl stát klidně jinde a nemusel nést pochodeň, ale žehnat "svému" městu... 

Jak sochu Charés postavil? To víme poměrně přesně. Nejdříve odlil Kolosu nohy, poté postupoval výš a výš. Během odlévání dalších částí obkružoval sochu nesmírným množstvím země a písku, které ukrývalo vznikající sochu a materiál používal na stavbu transportních ramp. Ty musel stavět důmyslně, neboť k lití do forem docházelo až nahoře a nosiči museli na tato místa dopravit rozžhavený kov. Uvážíme-li, že teplota tání bronzu je 900°C, mědi 1083°C a železa i přes 1200°C, uvědomíme si, že stavba Kolosu nemohla být maličkostí. Však také trvala 12 let. Nevíme přesně, kterého roku Kolos Charés sochu dostavěl, ale roku 291 před n.l. už určitě stála a stala se ozdobou Rhodu... 

Rhodský kolos a Socha SvobodyBohatý Rhodos sice mohl určitě stavbu Kolosu zasponzorovat z vlastních zdrojů, ale použil k tomu jinou metodu. Obyvatelé ostrova totiž prodali zbraně a obléhací stroje, které na ostrově musel zanechat jeden z diadochů, makedonský král Démétrios Poliorkétés roku 304 před n.l. po neúspěšném boji (více o bitvě zde). Je zajímavé, že návrh na stavbu Kolosu se na ostrově nesetkal s úplným souhlasem, mnozí soudili, že taková veliká stavba boha slunce v jeho hrdosti urazí a následkem bude pád sochy i Rhodu. 

Kolos skutečně brzy padl, i když se ho stavitelé snažili zabezpečit proti zřícení všemi dostupnými prostředky. Vykonavatelem rozsudku smrti nad sochou bylo těžké zemětřesení. O tom je známo to, že proběhlo jedné říjnové noci roku 223, 225 nebo 227 před n.l. Z toho se můžeme pokusit rekonstruovat i ostatní data týkající se Kolosu. Charés na něm začal pracovat asi roku 303 před n.l. a práci dokončil do roku 291 před n.l. Kolos pak stál 66 let do roku 225 před n.l. (všechna data berme s drobným otazníkem). 

Jaké jsou dalšího osudy padlého Kolosu? Nejbližší zprávu o něm máme až od Strabóna, který Rhodos navštívil na přelomu letopočtu. Napsal: "Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou. Rhoďané ho pro nějakou věštbu znovu nepostavili." Objevují se názory, že Kolos mohl snadno spadnout s dvacetimetrového mola, na kterém stál, ale nemáme důvod nevěřit očitému svědkovi Strabónova formátu. Další "novinku" o Kolosu nám přinesl až rok 653. Tehdy padl Rhodos do arabských rukou a kalifa Mu´avija zbytky Kolosu prodal údajně nějakému židovi z Edessy. Nejspíš na přetavení na výchozí suroviny... Roku 1330 už po Kolosu určitě nebylo ani stopy. 

Takový byl tedy osud nejlepší antické kolosální sochy, tolik podobné newyorské Soše Svobody... 

Články o dalších antických divech světa naleznete zde.