Antický svět 

Poseidón je pánem všech moří. Jeho ruka, ozbrojená mocným trojzubcem, dokáže vyvolat hrozivá zemětřesení, stejně tak jako zklidnit bouřlivé moře. Nedaleko Aig na Euboji, hluboko v propasti moře stojí jeho skvostný palác. Žije zde se svou krásnou manželkou Amfitríté, dcerou mořského starce Nérea, již mu Poseidón uloupil. Jakmile ji spatřil tančit se sestrami Néreovnami na břehu ostrova Naxu, chtěl ji ihned odvézt ve svém voze (někdy se uvádí, že se nejdříve dvořil Néreovně Thetidě, avšak když vyslechl věštbu, že jakýkoliv syn, který se Thetidě narodí bude větší a slavnější, než jeho otec, upustil od svého záměru). Amfitríté se však ukryla u Titána Atlanta. Dlouho hledal Poseidón svou vyvolenou, až mu její úkryt prozradil delfín, kterého za tuto službu začlenil do počtu nebeských souhvězdí. Poseidón ihned Amfitríté unesl a vzal si ji za ženu. 

Poseidóna obklopuje mimo jeho půvabné ženy také celý zástup mořských božstev, poslušných jeho vůle. Patří sem jeho syn Trítón, který zvukem své trouby, zhotovené z mušle, vyvolává strašné bouře. Patří sem i Amfitrítiny sestry Néreovny, věštec Néreus, který zná všechny taje budoucnosti, stařec Próteus, který mění svou podobu a proměňuje se v rozličné živočichy a nestvůry (je též věštcem, ale je třeba vědět, jak jej neočekávaně zastihnout a přinutit k věštbě) a bůh Glaukos (pro změnu věštec), který ochraňuje plavce a rybáře a často vyplouvá z mořských hlubin, aby smrtelníkům odhalil budoucnost. 

Všechna moře i celou zemi potom obtéká Okeanos - bůh - Titán. Početné potomstvo Okeánovo (3000 synů a 3000 dcer) oblažuje smrtelníky svou věčně tekoucí vodou. 

Poseidón je však velice často mrzutý a chamtivý. S mnoha bohy se soudil o území a před porotou, složenou ze zbylých bohů většinou prohrál, a tak se pomstil alespoň na územích - zaplavil je, nebo vysušil. Snad nejslavnější je jeho spor s Athénou o Attiku. Poseidón kdysi mrštil svým trojzubcem po athénské Akropoli, kde se ihned otevřela studně s mořskou vodou. Později přišla Athéna a zasadila vedle studně první olivu. Oba bozi si dělali na území nároky tím, že dali místu lepší dar, a museli proto před porotu bohů. Bohové podporovali Poseidóna, bohyně zase Athénu, a tak vyhrála Athéna většinou jednoho hlasu (ženských je holt vždy víc). 

Poseidón byl také, stejně jako Zeus, slušným záletníkem. Jednou když se Deméter (jeho sestra), unavená hledáním své dcery, proměnila v koně, dokázala touto proměnou oklamat mnohé, ne však Poseidóna, který se proměnil v hřebce a Deméter pokryl. Z tohoto pohoršlivého spojení vznikla nymfa Despoina a divoký kůň Arión (zda se projevila degenerace se neví). 

Mocný je Poseidón, pán všech moří a často bývá spatřen ve svém nádherném kočáře, jak jede přes rozestupující se moře.

Použitá literatura:

N. A. Kun, Starořecké báje, SPN, Praha 1976 
Kolektiv autorů, Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973 
Robert Graves, Řecké Mýty I, Odeon, Praha 1982