18. 4. 2015
Bitva u Salamíny 480 před n.l.
Námořní bitva u Salamíny zachránila Řecko v nejtěžší chvíli a dostala perské tažení do úzkých v rozhodující chvíli.
Perský nájezd z roku 480 před n.l. si zaznamenal první velký úspěch vítězstvím u Thermopyl. Po této bitvě se pozemní moc Řeků zdála být zlomena a vypadalo to, že Řecko se stane další částí perské veleříše. Pozemní síly Řeků už opravdu měly málo nadějí na výhru, ale dosud existovalo mocné loďstvo Athéňanů a jiných přímořských městských států. Lodě měly nyní rozhodnout osud války. Tolik realita. Pojďme k bájím.
Po porážce v soutěskách Thermopyl vyslali Athéňané prosebníky o věštbu do nejslavnější věštírny v Delfách. První věštba dopadla velmi špatně ("Všechno obrátí vniveč, žhavým plamenem vás stihne Áres nemilosrdný, jedoucí v asijském voze..."). Proto vzali poslové prosebné ratolesti a zašli si pro další věštbu. Ta se jim zdála lepší. Posuďte:
"Až budou obydlí všechna, jež objímá Kekropův kopec (pozn. Akropolis)
Spolu s posvátným Kithairónem, v nepřátel rukou,
Dopustí Zeus, že Heladě zůstanou dřevěné hradby,
Které nápory vydrží. Prospějí vám všem i dětem.
Neradím vyčkávat v klidu, až přijde po souši jízda,
Také k četnému pěšímu vojsku se obraťte zády,
Stejně se s nimi setkáte, až přijde vhodná chvíle.
Ó božský ostrove Salamis, staneš se příčinou zkázy,
Až bude setby čas či až nastane pro sklizeň doba."
Athéňané se po návratu poselstva dohadovali, co věštba znamená. Někteří mysleli, že Akropolis nebude zničena, neboť byla kdysi obehnána dřevěným plotem. Další se domnívali, že rozhodující bude námořní boj (dřevěné hradby = lodě). Jedním z vykladačů se stal Themistoklés, syn Neoklův. Ten vystoupil s tvrzením, že věštba je příznivá a přikazuje bojovat u ostrova Salamis nedaleko Athén. Ostrov samotný je hornatý s množstvím zálivů všech velikostí. Jeho rozloha činí asi 100 kilometrů čtverečních (přesně 93,5 km). A zpět do minulosti...
Po porážce u Thermopyl se perští nájezdníci rozlili po Řecku. Řečtí vojevůdci se na Salamíně radili, kde svést bitvu. Větší část chtěla ustoupit ke korintskému Isthmu, kde by v případě porážky byla jistá možnost ústupu. Na Salamíně žádná taková možnost nebyla, Peršané by Řeky na ostrově snadno oblehli a vyhladověli. Uprostřed debaty se objevil posel z Athén. Zvěstoval smutné zprávy - barbaři dobyli Athény a strážce posvátných okrsků, kteří jako jediní v městě zůstali spolu s chudáky, zabili.
Líčení ukrutností v Athénách Řeky vyděsilo - někteří začali prý utíkat z ostrova. Tehdy se do dějin dostal už výše zmíněný Themistoklés. Ten začal jednat na obě strany - Peršany chtěl přimět, aby zaútočili, zatímco Řeky musel donutit, aby neutekli. Dosáhl nakonec toho, že vrchní velitel řeckých vojsk, Sparťan Eurybiadés, svolal další poradu štábu. Themistoklés správně namítal, že v Salamíně nebudou mít Peršané šanci využít své početní převahy, zatímco na otevřeném moři u Korinthu budou Řekové rozdrceni. Přesto si moc zastánců nezískal - říkali mu, že ten, kdo už domov ztratil (byl z Athén) nemá co mluvit do osudu dosud nedobytých měst. Hádka trvala celou noc. Themistoklés se tajně v jejím průběhu vzdálil a poslal za Peršany posla Sikkina, vychovatele svých dětí.
Ten se dostal ke Xerxovi a sdělil mu, že jeho pán chce porážku Řeků a poradil mu, že má hned zaútočit, neboť Řekové jsou nejednotní a chtějí utéct (to byla pravda a zůstává otázkou, zdali Athéňan na dvě strany nehrál až příliš důsledně). Peršané se nakonec rozhodli zaútočit. V první fázi obklíčili řecké loďstvo v zátoce. Themistoklés nyní nemusel mít strach, že by loďstvo uprchlo a mohl se vrátit na shromáždění, kde se velitelé dál přeli co počít.
Svítalo. Datum bitvy je nejasné - došlo k ní určitě v září 480 před n.l., ale jestli to bylo 22., 27.nebo 28.září, to se asi už nedovíme. Každopádně až s svítáním došla do řeckého štábu zpráva, že jsou obklíčeni. Teprve tehdy přijal Eurybiadés návrh Athéňana - ostatně mu už nic jiného nezbývalo. I Peršany však čekalo překvapení - místo prchajících Řeků našli loďstvo v řadách připravené k boji. Xerxes se tedy usadil na svůj zlatý trůn na kopci, obklopil se svoji gardou Nesmrtelných i zbytkem pozemního vojska a čekal na povinné vítězství. Záhy začala bitva, v níž se mu suverenita nevyplatila.
Hérodotos o bitvě napsal: Řekové bojovali v pořádku a v šiku, zatímco se barbaři v touze, aby se ukázali před svým panovníkem, vrhali nesmyslně vpřed. Jejich řady byly chaotické, všichni se domnívali, že se Xerxes dívá právě na ně... a tak se snažili a počínali si bez rozumu."
Themistoklova úvaha se ukázala správnou: eleusínská zátoka se ukázala příliš malou pro obrovské loďstvo Peršanů (Hérodotos napsal o 1207 lodích, ale přeháněl). Vznikl zmatek v manévrování, lodě do sebe narážely a brzo jedna za druhou klesaly ke dnu. Řekové naopak manévrovali v pořádku a jejich lehčí triéry potápěly těžké perské lodě. K večeru boj slábl až skončil docela. Vítězní Řekové sebrali své loďstvo a připravili šik, jelikož očekávali, že bitva bude dalšího dne pokračovat. Perský král však bitvu vzdal - jeho ztráty byly hrozné - ztratil nejen mnoho lodí, ale také většinu námořníků z těchto lodí, neboť ti většinou neuměli plavat. Přesná čísla si však neopovažujeme odhadnout. Naproti tomu Řekové sice ztratili také jisté množství triér, ale jejich muži se většinou zachránili na blízké Salamíně.
Xerxovy plány na dobytí Řecka byly porážkou u Salamíny obráceny v popel. Velekrál Persie sice nechal v Řecku vojsko o údajné síle půl milionu mužů, ale to bylo bez možnosti spojení s ostatními částmi Persie. Řecko se touto, snad nejklíčovější bitvou v jejich dějinách, osvobodilo a následující období se ne nadarmo nazývá zlaté. Bylo třeba však Peršany ne pouze porazit, ale také vyhnat z území Řecka a to se povedlo v následných bitvách u Platají a mysu Mykalé.
Viz. také článek řecko - perské války