Antický svět 

Poté, co Alexandr definitivně dobyl Persii, obrátil se roku 327 před n.l.proti Indii. Zde porazil kmeny na přístupech k centru subkontinentu. Prvním vážným protivníkem, se kterým měl Alexandr zkřížit zbraně, se tak stal král Póros, který vládl zemi na východ od řeky Hydaspes. Makedonský a perský král nabídl hrdému Indovi spojenectví, ale ten ho odmítl a chystal se do boje proti vetřelcům. Alexandr činil spolu se svým indickým spojencem Omfisem totéž. Psal se rok 326 před n.l. a Alexandr vládl deset let. 

Právě v té době však Indií procházely monzunové deště, které Alexandr nepovažoval za překážku vojenského úsilí, ale přepočítal se. Určitě nechtěl odkládat další postup, věděl, že vojáci jsou odpočatí a netušil moc o prudkosti dešťů. Za narůstajících lijáků tedy táhl se svými muži k Hydaspu. Když k němu dorazil, našel na druhém břehu řeky. Voda v ní prudce stoupala, mosty použité při překročení Indu byly na nic a Póros zastoupil Alexandrovi cestu v místě nejsnazšího přechodu řeky vojskem se dvěma sty slony. 

Celé měsíce bojoval Alexandr pěšky, ale pro řádnou bitvu musel využít úderné síly svých jezdců - a koně se slonů báli. Na bojišti by to nebylo tak hrozné, ale v okamžiku přistání by koně mohli naskákat i s jezdci do vody. Žádná jiná bitva neukazuje všestrannou vojenskou genialitu Alexandra více než Hydaspes - jeho válečnou psychologii, chladné nervy, rychlou reakci v nebezpečí, důmyslnost, organizaci, vůdcovství i štěstí. 

Alexandr se rozhodl pro složitou hru. Používal blufování. Každý den bez ohledu na hrozné počasí přesouval velké oddíly k brodům a spouštěl na vodu čluny a vory a poté se vždy stáhl. Okázale stavěl skladiště, aby ukázal, že na břehu chce přečkat monzunové období. Projevoval všechny známky nerozhodnosti, aby Póra zmátl. Nechal v noci své vojsko vyjít na břeh, troubit na trubky a vydávat válečný pokřik, až mu vyšel Póros naproti - poté se stáhl a nechal nepřátele čekat až do rána v dešti na boj, který se nekonal. Póros, vysoký válečník velké statečnosti, jím začal opovrhovat a přestal vycházet s vojskem pokaždé, když slyšel hluk. Alexandrův plán vyšel. 

Vybral si zákrutu řeky, kde ho zastínilo proti nepřátelům návrší a ostrůvek a nechal sem nanosit vory. Kratera, vynikajícího generála, nechal v táboře se silnou zálohou, aby překročil řeku poté, co sám rozpoutá bitvu. Kryt silnou bouří Alexandr nepozorován překročil řeku. Kromě něj se přechodu z velitelů účastnili Héfaistión, Perdikkas a tři budoucí králové - Ptolemaios, Lysimachos a Seleukos. 

Póra zvědové varovali hodně pozdě. Proti Alexandrovi rychle vyslal svého syna s oddílem jezdců a válečných vozů. Promarnil však vhodný okamžik a jízda byla rozsekána na kusy. Póros nyní ztratil převahu v jezdectvu - měl sice 30 000 pěšáků proti 6000 Makedonců, ale teď ztratil polovinu jezdectva a zůstalo mu jen 2000 mužů této zbraně proti 5000 Alexandrovým elitním oddílům. Póros tedy rozestavil své vojsko na co nejpevnější půdě, slony umístil asi třicet metrů před své voje a čekal na Alexandra. 

Alexandr se po nějaké době prodral blátem a nechal pěšáky odpočinout. Hodlal využít slonů ke svému prospěchu, ale zatím je nechal na pokoji. Vyslal jízdní lučištníky, aby znepokojovali levé křídlo Indů, které pak napadl vlastní kavalerií. Póros přesunul jezdce z pravého křídla, aby čelil hrozbě, ale Alexandr je zezadu napadl a způsobil jim značné ztráty. Jezdci ustoupili za slony. Teď Alexandr nasadil mobilní jízdní lučištníky znovu, tentokrát aby postříleli vůdce slonů. Sloni zbaveni "řidičů" (mahautů) byli napadeni jak jízdou tak falangou a utrpěli četná zranění. Sloni začali drtit pěchotu a jízdu za nimi a Alexandr začal stahovat smyčku obklíčení. Zrovna když Indové pronikli mezerou v Alexandrových liniích, přišel se svými vojáky Krateros a odřízl je. Obrovský dav mužů a zvířat se ocitl v pasti a scény, jaké se za deště u Hydaspu děly, si dnes asi těžko umíme představit. Je jisté, že indické ztráty byly hrozné i na tehdejší poměry a makedonské relativně lehké. Byla to poslední regulérní Alexandrova bitva a - jak si mohl přát - byla také jeho mistrovským dílem. 

Král Póros si v boji počínal velmi statečně, bojoval na svém slonu dál i když jiní prchali a obrátil teprve, když byl zraněn, a ani tehdy neprchal, ale v pořádku ustupoval. Alexandr si toho všiml - možná srovnával chování Póra s Dareiem - a vyslal za králem vyslance. Vybral k tomu Omfise, kterého však Póros nenáviděl. Poté Alexandr vybral někoho jiného a Póros se vzdal. Král musel na Alexandra shlížet jako na nedospělého chlapce, byl prý mnohem vyšší. Alexandr se přes tlumočníka zeptal, jak si přeje, aby se s ním zacházelo. "Jako s králem," odpověděl. Alexandr odpověděl, že by to udělal stejně. Póros pak odhadl sílu protivníka a uzavřel s ním spojenectví. Království mu bylo vráceno, Alexandr mu jej dokonce rozšířil a Póros zůstal věrným spojencem i po Alexandrově odchodu. Oba králové tak nejlépe ukázali svou velikost. 

Bitva u Hydaspu se nakonec nestala rozhodujícím střetnutím, protože vojáci odmítli pokračovat dále do nitra Indie. Jako ukázka vojenského umění Alexandra je však strhující. A nebýt vzpoury vojáků, je možné, že by se stala základem ovládnutí celé Indie a proslavila se mnohem více. Dějiny však slovo kdyby neznají...