21. 4. 2015
Geiserich
Geiserich, král Vandalů po téměř padesát let a jeden z mála dobytelů Říma.
Velký vůdce a král kmene Vandalů Geiserich se narodil neznámo kdy. Vlády se však musel ujmout poměrně mladý, neboť vládl velice dlouho. Roku 428 zemřel král sílícího kmene Gunderich a jeho nástupcem byl provolán levoboček Geiserich. Dostal do rukou vnitřně silnou říši na území Hispánie a hlavně pak dnešní provincie Andalusia, v jejímž jméně můžeme dodnes poznat stopy vandalského osídlení (za Geisericha se tato země jmenovala Vandalitia). Vandalská říše měla od roku 419, kdy porazila Římany u Brakary, i loďstvo, které ohrožovalo především severoafrické pobřeží.
Geiserich se brzy po svém nástupu ukázal jako udatný, podnikavý a silný král, který pojal úmysl založit v severozápadní Africe samostatnou říši Vandalů. Geiserich si byl dobře vědom slabosti obranných zařízení Říma v tomto prostoru, který netrpěl nijak zvláště silnými nájezdy. Navíc v jeho říši začaly propukat vnitřní spory, které chtěl král řešit cestou expanze do nových oblastí. Geiserichova cílevědomá politika záhy Římu připravila největší těžkosti, které ji kdy nějaký Germán způsobil...
V květnu 429 se tedy Geiserich, s kontingentem čítajícím snad 80 000 lidí, přeplavil přes Gibraltarskou úžinu. Říká se, že ho do Afriky pozval římský místodržící Bonifatius, ale pravděpodobně to není správný názor. Každopádně Geiserichovi muži postupovali po pobřeží Středozemního moře směrem na východ, věrni jménu svého kmene. Spoušť, kterou za sebou zanechávali, byla strašlivá a hlavně chrámy a kláštery zažily obrovské ničení. Města byla přeplněna uprchlíky a navíc bez adekvátní ochrany, neboť vojáků bylo do té doby mnohem naléhavěji třeba v jiných částech říše, takže ani pevně hrazené místa nebyla Vandalům příliš velkou překážkou. Jediný Bonifatius se zmohl na odpor, ale byl poražen. Roku 430 padlo i významné město Hippo Regius, kde zemřel v průběhu obléhání i svatý Augustin. Zbývalo už jen pevné Kartágo, které dokázalo Vandalům úspěšně vzdorovat a nebylo dobyto.
To donutilo Geisericha k tomu, že roku 435 uzavřel s ravennskou vládou smlouvu. S tou musela být Ravenna spokojena, neboť ani ve spolupráci s Byzancí neměla dost sil na poražení Geisericha. Ve smlouvě přijal král za své pozemky v Numidii a titul římského spojence (federáta) povinného vojenskou službou v armádě impéria. Římané byli smlouvou ukonejšeni a svá vojska, která přeplavili na pomoc proti vandalské invazi do Afriky, odsunuli opět do Itálie a Galie. Geiserich však smlouvu nebral tak vážně jak Římané, jak se brzy ukázalo.
Roku 437 se Geiserich rozhodl jít do konfrontace s Římskou říší. Vystoupil rázně proti autoritě biskupů a začal s nájezdy po celém africkém pobřeží, které postupem času dobýval. Roku 439 se mu podařilo překvapivým útokem dobýt i Kartágo, kde se také vyřádil na zajatých senátorských rodinách a kněžích. Chrámy města byly buď znesvěceny nebo předány ariánské sektě, hlavní třída Kartága byla zničena. Přesto, že se město změnilo z větší části v trosky, učinil ho Geiserich svým hlavním městem. To byl důležitý moment, neboť to byl první barbarský král, který se zcela vymanil ze spojeneckých závazků vůči Římanům. Vznikla první barbarská říše...
Geiserich nyní začal ještě více než dříve využívat svého loďstva, které budilo veliký děs nyní už po celém pobřeží Středozemního moře. Řím i Konstantinopolis začaly opevňovat své přístavy, ale Geiserich zamířil nejdříve jinam a v letech 440 - 442 dobyl Sicílii. Tím byl císař Valentinianus donucen uznat samostatnost Vandalů, ani jeho skvělý maršál Aëtius nemohl nic dělat.
Po tomto uznání své moci až po Malou Syrtu se Geiserich jal provést reformy v germánském duchu. Nejlepší pozemky se přesunuly do majetku Vandalů, římští vlastníci se museli buď vystěhovat nebo se stát kolóny Vandalů. Ariánské náboženství bylo silně preferováno na úkor katolického. Geiserich se však opovážil vládnout mnohem pevněji, než bylo dříve zvykem a potlačoval všechny pokusy o opozici. Získal si tak takovou moc, že i vzdálení panovníci žádali jeho přátelství a sám císař Valentinianus až do své smrti roku 455 žil s ním v míru.
Po zavraždění císaře však Geiserich vypověděl všechny přátelské smlouvy a - snad po pozvání císařovny vdovy, která se chtěla vyhnout nechtěnému sňatku s nástupcem trůnu - přistál s vojskem Vandalů a Maurů v Latiu. Zděšení zavládlo v Římě, který nebyl schopen vážné obrany. 2.června 455 tedy Geiserich vtáhl do Říma a nechal své vojáky po 14 dní drancovat bývalé hlavní město říše. Požáry a pach dýmu naplnily Řím a město bylo nevídaným způsobem zničeno, mnoho památek pobořeno a mnoho uměleckých děl uloupeno...
Geiserich však brzy opustil nejen Řím, ale i celou Itálii, neboť se rozhodl ovládnout zbytek Afriky. To se mu skutečně podařilo a ze severní Afriky se stala Vandalská říše, ze Středozemního moře pak v podstatě vandalský rybník. Pokusy císařů Maioriana na západě a Lva I. na východě o napravení situace v Africe se nesetkaly s úspěchem, byť se Maiorianus spojil s Vizigóty a Lev vypravil velmi nákladnou výpravu. Tak i nadále ohrožoval přízrak Geisericha celé pobřeží Středozemního moře.
Byzantská říše s Geiserichem nakonec roku 475 uzavřela mír, který ratifikoval císař Zeno. Geiserich byl uznán jako vládce svých území, když slíbil toleranci ke katolíkům. O rok později pak starý král vrátil Odoakerovi, muži, který definitivně zničil Západořímskou říši, takřka celou Sicílii. O maličko později - v lednu 477 - Geiserich umírá.
Geiserich pozvedl svůj kmen k velikému rozmachu a dá se považovat za jednu z hlavních příčin pádu Západořímské říše. Jeho panování bylo zajisté nesmírně úspěšné. Přesto se zdá, že jeho volba dobývání Afriky nebyla z dlouhodobého hlediska správná, neboť Vandalové nebyli zvyklí na místní poměry a brzy po jeho smrti začala říše silně slábnout a drolit se.
Viz. také článek Nástup barbarů
Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.