Antický svět 

V římských dějinách najdeme řadu významných žen. Většina z nich neuspěla na poli uměleckém, ale v politice dokázaly Římanky často velké věci. Řada z nich je široké veřejnosti prakticky neznámá a vy si o nich můžete přečíst v našem seriálu o Ženách v antice, ale minimálně tři ženy pronikly do historie tak hluboko, že je zná široká populace – Caesarova milenka Kleopatra, Augustova manželka Livia a Agrippina Mladší.

Agrippina proslula natolik, že vystupuje v desítkách literárních děl, včetně těch nejznámějších, tedy Quo vadis nebo Já, Claudius. Ovšem tento seznam je daleko delší, Agrippina se zkrátka svým životem a svým vlivem na dvůr ze císařů Claudia a Nerona stala legendou. Podívejme se legendě na zoubek.

Agrippina se narodila patrně 7. listopadu roku 15 n.l. ve městě Oppium Ubiorum, které později na počest právě slavné rodačky přejmenovali na Colonia Agrippina a dnes jej známe jako Kolín nad Rýnem. Agrippina spatřila světlo světa v rodině, která byla nejprominentnější v celém Středomoří. Jejím otcem byl vojevůdce Germanicus, adoptivním dědem císař Tiberius, pradědem nedávno zemřelý zakladatel císařství Augustus, strýcem byl pozdější císař a manžel Claudius. Její matka Agrippina Starší byla dcerou Agrippy a Augustovy dcery Julie. Nemohlo být urozenějšího původu, ale jak uvidíme, bylo to spíše prokletí. 

Narodila se jako čtvrté dítě a první dcera, její starší bratři se jmenovali Nero Caesar, Drusus Caesar a Gaius, později známý jako Caligula. Později na svět přišly také dvě mladší sestry, Julia Drusilla a Julia Livilla. A vlastně – podívejte se na strom iulsko – claudijské dynastie, je-li to vaší zálibou.

Krátce po narození poslední dcery, roku 19 n.l., Germanicus zemřel, nutno dodat za okolností, které napovídaly, že ne úplně přirozenou smrtí. Tak jako tak ovšem zanechal celou rodinu bez své ochrany a na vývoj Agrippiny Mladší tak získal největší vliv podivný triumvirát tří mocných žen – prababička Livia, babička Antonia a matka Agrippina Starší. Co si z této výchovy mohla Agrippina odnést? Evidentně se dobře naučila, jak přežít ve světě římských elit.

Ve svých třinácti letech se pak poprvé provdala. Jejím manželem se stal Gnaeus Domitius Ahenobarbus, téměř o dvě desetiletí starší muž z vynikající rodiny, jehož pověst ovšem v podivné době třicátých let prvního století jaksi splňovala podmínky dané podivnostmi stárnoucího Tiberia a šíleného nástupce Caliguly. Byl obviňován z řady zločinů, podvůdků, násilností, dokonce i incestu se sestrou a kromě výkonu konzulského úřadu do dějin vstoupil nejvíce asi tím, jak okomentoval narození jediného potomka, který se jemu a Agrippině narodil – syna Nerona: „Ze mě a z Agrippiny nemohlo vzejít nic dobrého“. Při téže velké chvíli ocenil svého synka jako budoucí veřejnou hrozbu – a minimálně v tomto bodu projevil skutečně otcovskou jasnozřivost. 

Jinak toho o životě Agrippiny víme poměrně málo. Byla zlá, ctižádostivá, stále poněkud na okraji dění a s vyhlídkou, že se výsluní se po boku Ahenobarba opravdu nedostane, zvlášť když její muž unikl popravě asi jen díky smrti Tiberia. Pak se ovšem začalo kolo dočasně obracet. Na trůn nastoupil Caligula.

Agrippina se tak stala sestrou císaře, kteroužto v podstatě úřední funkci plnila se svými sestrami Julií Drusillou a Julií Livillou. Jelikož Agrippina byla v době Caligulova nástupu na trůn těhotná a 15.12. roku 37 porodila Nerona, vyhnula se angažování v incestním vztahu s císařem, ze kterého byla obviňována hlavně Drusilla. Právě po její smrti na horečku se roku 38 Caligula patrně zbláznil definitivně.  

Agrippina se ani jako rodička nechtěla vzdát vlivu – a to jí mělo málem stát život. Zapletla se totiž do pokusu o zavraždění Caliguly, který měl na císařský trn umístit manžela nedávno zesnulé Livie Drusilly, Marca Aemilia Lepida. Spiknutí bylo odhaleno a je docela obtížné říct, proč Caligula vydal tolik energie na usvědčení svých sester z účasti na spiknutí, aby je nakonec poslal jen do exilu na ostrovy nedaleko italské pevniny.

Během necelých dvou let v exilu ztratila Agrippina kromě života všechno. Zemřel její manžel a jeho majetek si přivlastnil Caligula, ačkoliv Ahenobarbus mu prozíravě odkázal dvě třetiny majetku. Její vlastní majetek, šperky i otroky prodal císař, který potřeboval ohromující částky na chod dvora a zábavy. Proto je jisté, že Agrippina neměla o atentátu na Caligulu roku 41 nejmenší tušení, ale smrt císaře uvítala jásotem. Novým císařem se stal její dobromyslný strýc Claudius a to bylo pro ni dobře znamení.

Agrippina se prakticky okamžitě mohla vrátit z exilu, Claudius choval ke svému bratrovi Germanicovi velkou úctu a tu přenesl i na jeho děti – bohužel pro sebe. Agrippina se tak dostala zpátky ke svému synkovi, ale co pro ni bylo důležitější, dostala se opět do centra dění. Navíc byla císařovou neteří a vdovou – a bylo jí teprve šestadvacet.

Při její ctižádostivosti je jasné, že začala hledat druhého manžela rychle a mířila velmi vysoko. Požadavky byly jasné – dobrý původ, dobré vyhlídky a obrovské jmění, na ohledy a romantiku zapomeňte. Zkusila to na významného senátora, úspěšného vojevůdce a zkušeného správce provincií Galbu, který byl ženatý. S nějakým předstíráním si patrně hlavu nelámala a vedla dost frontální útok, jak vyvozujeme z faktu, že celou situaci nakonec vyřešila Galbova tchýně několika fackami Agrippině na veřejnosti. Zde tedy Agrippině pšenka nekvetla a Galba se stal nakrátko císařem až o čtvrtstoletí později.

Neteř císaře Claudia se tedy musela rozhlédnout jinam a netrvalo dlouho a vdávala se podruhé. Jejím vyvoleným se stal vlivný a bohatý dvojnásobný konzul Gaius Sallustius Crispus Passienus, který byl sice také ženatý, ale na žádost samotného Claudia se rozvedl a pojal Agrippinu za svoji ženu. Manželství trvalo šest let a nic bližšího o něm nevíme, snad až na fakt, že Crispova smrt bývá úzce spojována s faktem, že čerstvě označil svoji choť za hlavní dědičku. Poté byl patrně otráven. Agrippina tak ve dvaatřiceti byla dvounásobnou vdovou a mnohonásobnou milionářkou se silným vlivem všude – mimo císařský dvůr.

Tam totiž vládla další nechvalně známá žena doby, Claudiova choť Messalina, která vychovávala císařova syna Britannica. Vedle toho stíhala mnoho dalších činností a intrik, které měly z větší části za cíl odstranit z blízkosti císaře kohokoliv, kdo by mohl ohrozit její pozici. A to veřejně známá a populární Agrippina byla. Proto neměla za Messalinina života šanci.

Jak se mohlo stát, že žena s tolika charakterovými vadami získala takovou popularitu? Mohl za to hlavně osud její rodiny, který zkrátka lid dojímal. Smrt jejího otce Germanica jsme již zmínili. Matka spáchala roku 33 n.l. sebevraždu hladovkou, když ji Tiberius zavřel do vězení za zradu. Za stejný prohřešek skončili ve vězení její starší bratři Nero (umořen hlady ve vězení roku 31) a Drusus (stejný konec o dva roky později). Caligula, poslední žijící bratr, byl zavražděn po čtyřleté šílené vládě Cassiem Chaereou. Ze dvou sester zemřela Julia Drusilla roku 38 na horečku a Julia Livilla na pomezí let 41 a 42, když v duchu rodinné tradice zahynula ve vězení hlady. Agrippina tak už v šestadvaceti byla jediným žijícím potomkem tak populárního Germanica a uměla z toho těžit dividendy.

Při jedné veřejné příležitosti sklidila se synem větší aplaus než Messalina s Britannicem a byla jen krůček od záhuby. Zase jednou se na ni usmálo štěstí a tentokrát i více než kdy jindy. Messalina neopatrně vstoupila do komplotu s cílem svrhnout císaře, byla odhalena a popravena. Claudius, trojnásobný vdovec, teď stál před složitou otázkou – oženit se počtvrté nebo už nikoliv? Jaký důvod nakonec převážil, netušíme, ale císař se rozhodl pro další ženitbu. Z mnoha navrhovaných nakonec uspěla právě Agrippina a stala se císařovnou.

Je nutno dodat, že Claudius byl patrně sveden a po zkušenostech s Messalinou mu mohlo být jasné, že ani Agrippina nebude zrovna domácí puťkou, ale naopak bude aktivně vstupovat do politiky. Na druhou stranu sňatek měl zahladit stopy konfliktu mezi dvěma větvemi rodu, který zahájila Germanicova smrt. V očích veřejného mínění šlo o sňatek incestní a tak bychom se na něj dívali i dnes, vždyť šlo o spojení strýce a neteře. Tak jako tak, stalo se a na Nový rok roku 49 se slavila svatba. Claudius si právě podepsal rozsudek smrti.  

Agrippina velmi rychle etablovala svoji moc, snad platilo ono pověstné do roka a do dne. Neuniklo to ani historikům doby: „Všecko poslouchalo ženu,“ uvádí pochmurně Tacitus, „která si však netropila šašky z římské moci jako Messalina; byla to tuhá a jakoby mužskou rukou ovládaná poroba. Navenek přísnost a častěji zpupnost; v soukromém životě nic necudného, ledaže by to prospívalo její samovládě.“ Agrippina zahájila poslední etapu svého života, během kterého její moc prakticky neměla hranic, ale zároveň si vychovávala svoji zhoubu.

Roku 50 byla Agrippina prohlášena Augustou jako vůbec první manželka císaře za jeho života a svůj vliv začala napínat tak, aby ze hry o nástupnictví vyšachovala syna Claudia a Messaliny Britannica a na trůn posadila vlastního syna Nerona. Záhy povolného císaře zlomila a ten Nerona, o čtyři roky staršího než Britannicus, adoptoval za vlastního. Britannicus se ocitl v nezáviděníhodné pozici – jeho silně nepopulární matka byla popravena, vlastní otec ho nijak viditelně nepodpořil, zanedbávat ho začalo dokonce i služebnictvo, ale chlapec, patrně dost inteligentní, chápal co se děje a bojoval o své místo. Stal se ovšem figurkou ve hře mocných, ačkoliv lid ho začal preferovat pro jeho smutný osud – což mu opět ubližovalo, Nero později ukázal třeba u Corbulona, že na slávu jiných je alergický.

Dalším krokem Agrippiny na cestě ke změně vládnoucí garnitury, byla svatba Nerona s Claudiovou dcerou Octavií roku 53, (dcera z druhého manželství a Aelií Paetinou) která ho měla do vládnoucího rodu dostat plnohodnotně a pokrevně. Začala eliminovat všechny prominenty z dob Messaliny, ačkoliv na některé extrémně vlivné propuštěnce a Claudiovy důvěrníky byla dosud krátká. Agrippina si však dokázala pojistit velmi vlivnou pretoriánskou gardu, když docílila výměny jejího velitele za vlastního kandidáta Afrania Burra, který se měl stát oporou moci Agrippiny a Nerona po další dekádu. V téže době se do Agrippinina týmu dostal také Seneca, povolaný z exilu a pověřený Neronovým vzděláním.

Vedle titulu augusty se Agrippině dostalo také další významné veřejné pocty, když bylo její rodiště prohlášeno římskou kolonií s názvem Colonia Claudia Ara Agrippinensis. Takové pocty se dostalo jediné ženě v římské historii a dokládá to, do jaké míry Claudius své čtvrté ženě věřil.  

Jak se ukázalo, nebyla to dobrá volba. 13. října 54 se Claudius na hostině najedl hub a po jejich požití zemřel. S největší pravděpodobností byl otráven, a pokud skutečně otráven byl, téměř s jistotou za tím stála Agrippina. Třiašedesátiletý císař byl každopádně mrtev a hra o nástupnictví byla sprintem, žádným táhlým bojem. To, ve spojitosti s dalšími předešlými kroky jako byla svatba s Octavií, získání pretoriánů a vyčištění pole od opozice, vede k domněnce, že vražda se skutečně udála, jakkoliv jasné důkazy nemáme. Dobové zdroje ovšem sdílí náš názor.

Smrt císaře byla nějakou dobu tajena a vydávána za nemoc, než se podařilo Agrippině definitivně převzít otěže moci, což v reálu znamenalo odstřihnout Britannica a hlavně vlivného propuštěnce Narcissa, který proti Agrippině stál z pozice císařova tajemníka. Narcissus byl odeslán do lázní a později zavražděn. Britannicus byl již téměř ve věku, kdy mohl být prohlášen za muže a praví se, že Claudius se o něm na konci života opět začal zmiňovat jako o svém nástupci. Zde patrně také leží příčina vraždy – a Britannicus byl smrtí svého otce a odstraněním Narcissa také odepsán. Zbývalo mu pár měsíců života v ústraní.

Na trůn se tak dostal Nero a v pozadí vlády stála Agrippina, která tak ukázala osud hodný mnoha československých prezidentů, kteří se také dokázali dostat z exilu do čela státu. Matka se synem vytvořili zdánlivě harmonický panovnický pár. Agrippina dostala dokonce výsadu navštěvovat zasedání senátu, což byl další bezprecedentní krok v životě císařovny (lépe řečeno senát navštěvoval ji na Palatinu a ona poslouchala zasedání za závěsem…a všichni dobře věděli, že to dělá). Razily se dokonce mince, na nichž byli zobrazeni každý na jedné straně mince. Zdánlivá idylka a vzájemná úcta.  

V reálu mezi těmito dvěma zuřil tichý boj o moc. Agrippina mohla zcela oprávněně tvrdit, že Nero se dostal k císařské hodnosti hlavně díky jí – a chtěla reálně vládnout. Nero na druhou stranu mohl tvrdit, že císař je on a nikdo jiný. Agrippina se svojí mocichtivostí se dostávala s Neronem do střetů a těch narůstalo, jak císař stárnul a získával si vlastní oblíbence s vlivem.

Střety Nerona a Agrippiny si vyžádaly první oběti. První se stal třináctiletý Britannicus, kterého se Agrippina pokusila postavit proti vlastnímu synovi, snad jen připomenula jeho existence. To stačilo, aby byl bývalý pretendent trůnu otráven na veřejné hostině za účasti císaře i císařovny, jistě jako varování syna matce. Vražda veřejnost nepobouřila, Řím byl zvyklý, že více pretendentů trůnu znamená jen problémy a ten se nyní vyřešil.

Co se ovšem nevyřešilo, byl vztah Agrippiny a syna. Nero udělil císařovně další těžkou ránu, když zbavil úřadu Pallanta, což byl propuštěnec, který již od Claudiových časů spravoval státní pokladnu. Pallas byl tím mužem, kdo jako první navrhl Agrippinu jako čtvrtou choť Claudia a oba dělilo nerozlučné spojenectví, díky kterému mohla císařovna kontrolovat finance celého impéria. Pallas byl ale roku 55 odvolán a úřad převzal Neronův vlastní propuštěnec Faón. Agrippina se začínala dostávat do úzkých a její reálná moc klesala. Na druhou stranu – byla to již důstojná matróna, nedotknutelná, obávaná, stále velmi mocná, vlivná a bohatá. Přesto však nakonec císař sáhl po dalším kroku a přikázal jí opustit císařský palác, neboť vzniklo podezření, že se snaží všelijakými cestami dostat na svou stranu pretoriány a starou aristokracii – a to bylo pro každého císaře smrtelně nebezpečné.

Rovněž další z Claudiových potomků, dcera Octavia provdaná za Nerona, začala doplácet na to, že jí Agrippina začala z ničeho nic projevovat pozornost. Nero, který k ní asi nikdy nějak vášnivě neplanul, se jí začal odcizovat o to více. Navíc se v jeho blízkosti začala objevovat choť jeho kumpána Othona Poppaea Sabina, která mu časem dokonale popletla hlavu. Zkrátka taková obyčejná rodina v rozpadu. A mělo být ještě hůře.

Agrippina se poté, co byla fakticky odstavena od moci a císařského paláce, stala vlivnou postavou zákulisí římské politiky, ale fakticky proti svému odstavení neudělala nic. Hodně cestovala po lázeňských sídlech u moře, bylo jí čtyřicet pryč a její dosavadní život byl mimořádně hektický. Vyskytovala se nejčastěji v Antiu a Tusculu ve svých vilách, dobře si vědomá toho, že její čas minul a hrozí jí definitivní odstranění rukou syna. Byla k Neronovi kritická, ale přímo v Římě se vyskytovala zřídka a krátké a formální byly i návštěvy syna. Proto se zdálo, že své odcházení zvládla. Neronovi ale přesto zavazela.

Císaře měla v pokusech o odstranění matky mohutně podporovat Poppaea Sabina. Nero se prý matku pokusil třikrát otrávit, ale Agrippina byla dávno v centru pozornosti a desítky let pobírala protijedy, takže byla imunní. A proto se začal rodit plán jako vystřižený ze špatného filmu. Přišel s ním propuštěnec Anicetus, velitel válečného loďstva v Misenu.

Nero svoji matku pozval do Bají, lázeňského centra v Neapolském zálivu. Agrippina pozvání přijela, konečně neměla ani na výběr. Nero matku vybraně hostil a choval se k ní lépe, než za celá poslední léta, konečně mezi koníčky patřilo herectví. Císař pak po hostině dal matce k užití nádhernou loď se vším komfortem. A právě zde byl zakopaný pes.

Loď byla totiž speciální konstrukce a její účel byl pravděpodobně v dějinách námořního stavitelství ojedinělý – mělo jít o smrtící past. Agrippina měla ležet pod střechou, kterou loď disponovala. Střecha byla zatížena olovem a po odsunutí podpěr se měla zřítit, rozdrtit vše živé a loď potopit. Dokonalá vražda, řeklo by se. Jenže jak všichni víme, plán je jenom jistý záměr. Realita bývá odlišná.

A tak to bylo i nyní. Agrippina za tmy opustila přístav na určené lodi. Střecha se pak skutečně zřítila, ale císařovnu zachránila masivní konstrukce jejího lehátka. Loď se navíc nepotopila, protože proti tomuto riziku bojovala část posádky neseznámená s pravým účelem lodi. Agrippina sama jistě nepochybovala, neboť tiše sklouzla do vody, ze které ji o něco později vytáhl člun a odvezl ji zdravou do bezpečí. Toho se už nedočkala císařovnina přítelkyně Acerronia, která se v panice a v touze po záchraně vydávala za císařovnu, což vedlo k jejímu zavraždění.

O nebezpečí, které hrozilo císařovně, se mezitím dozvěděla veřejnost a pochopitelně také Nero, připravený truchlit. Atentát se ovšem nezdařil a teď už i císař musel hrát vabank, nešlo vyloučit, že Germanicova dcera mohla požádat vojáky o ochranu a nešlo vyloučit, že ti by ji vyslyšeli – Burrus si svými pretoriány nebyl jist. Nero tak nakonec do Agrippininy vily vyslal námořní důstojníky a ti Agrippinu zavraždili. Bylo 23.března roku 59 a poslední Germanicův potomek se dožil třiačtyřiceti let.

Šlo o významnou postavu císařských dějin. Agrippina však nezanechala dobrou stopu, ale stopu plnou zla a krve. Dokázala zavraždit asi dva ze tří manželů, sama byla nesčetněkrát v ohrožení života a dokázala přežít šílenou vládu bratra Caliguly i šílenou koncovku vlády Tiberiovy. Na šílenou vládu vlastního syna už však její schopnosti přežití byly krátké. Na ženu s podobným vlivem a mocí si musel Řím počkat století a půl.