Skepticismus


Název pochází od řeckého skeptomái = rozhlížet se, pochybovat. Objevuje se v době, kdy je již završeno několik proudů antické filozofie a nastává "zmatek” spojený s únavou, rezignací a zásadní nedůvěrou v jistotu a pravdivost jakéhokoli pevného tvrzení. 

Je reakcí na stoicismus a epikureismus. Je to trest za hříchy dogmatismu. Vychází ze schopnosti člověka klást vedle sebe dva úplně opačné argumenty, kdy nemůžeme rozhodnout, který je pravdivý. 

Hlavními představiteli jsou Pyrrhon z Elidy a Sextos Empeirikos. 

Pyrrhon z Elidy (asi 360 - 270 př. Kr.) 
PyrrhonByl původně malířem, účastnil se Alexandrovy výpravy do Indie, kde se seznámil s učením bráhmánů. Byl ovlivněn i Gorgiem. Pyrrhovo učení se dochovalo pouze ve spisech jeho žáků. Cílem jeho filozofie je blažený život, který předpokládá zodpovězení tří otázek: po povaze věcí, po našem postoji k nim a po prospěchu získaném zvoleným postojem. Povaha věcí je nepoznatelná (poznáváme je jen v tom, jak se nám jeví) a proto je třeba se zdržovat úsudku o nich (= epoché). Jedině tak dosáhneme kýženého klidu duše (= ataraxia). 

Sextos Empeirikos (kolem 200 - 250 př. Kr.) 
Řecký lékař a filozof žijící v Alexandrii. Říká, že člověk se může vyjadřovat pouze k tzv. malým pravdám. Nemůže se vyjádřit o poznatelnosti světa a podobných otázkách, protože by porušil svůj klid.