Antický svět 

Každý rok zamíří přes osm set tisíc Čechů do Chorvatska – tedy za normálního stavu. Předpokládáme, že letos tomu tak úplně nebude. I proto vám představíme zřejmě nejslavnější antickou památku chorvatské Istrie, totiž amfiteátr v Pule, který to dotáhl až na desetikunovou bankovku. 

Poloostrov Istria je osídlen odedávna. Před Římany jej obýval kmen Histrů, což byl pravděpodobně původem ilyrský kmen zaznamenaný Strabónem. Pod přímý vliv Říma se Istrie dostala roku 177 před n.l. a romanizace celé oblasti probíhala jak po drátkách. Někdy mezi roky 46 a 45 před n.l. už bylo město Pola povýšeno na kolonii a plnilo roli důležitého obchodního přístavu, pod který správně spadalo relativně široké území. V době svého zenitu tak Pola čítala zhruba 30 000 obyvatel.

Město pak zažilo své během občanské války po zavraždění Gaia Iulia Caesara, kdy vsadilo na stranu Bruta a Cassia, což se neukázalo jako úplně prozíravá volba. Po vítězství Octaviana byla Pola za trest za vzpouru zničena. Ne ovšem na dlouho. Na přání Octavianovy dcery Iulie bylo město obnoveno a na její počest neslo pak dlouhá staletí jméno Colonia Pietas Iulia Pola Pollentia Herculanea (což se pochopitelně dobře pamatuje). Snad na popud zoufalých vyplňovačů místa narození pak Septimius Severus změnil název města na Res Publica Polensis.

Je zajímavé, že pokud město za svoji historii proslulo, tak jako místo poprav členů vládnoucích rodin, kteří upadli v nemilost. Právě v Pule tak poněkud tajemně skončil život Crispa, nejstaršího syna Constantina Velikého, který byl roku 326 popraven a příčina tohoto rozsudku je dodnes předmětem spekulací. Na stejném místě pak roku 354 skončil nevlastní bratr Iuliana Apostaty Constantius Gallus, který byl obviněn z pokusu o státní převrat a rovněž popraven – Constantius II. se jej údajně nakonec rozhodl omilostnit, ale příkaz byl po cestě úmyslně zadržen a přišel pozdě.

Pola po pádu Západořímské říše spadala pod moc Ostrogótů, později se stala hlavním přístavem byzantinské flotily v oblasti a integrální součástí Východořímské říše a exarchátu v Ravenně, pod jehož správou strávila roky 540 – 751. Poté už Pola z římského světa definitivně přešla do středověku.   

Během let zde vznikla řada veřejných i soukromých staveb, ze kterých ovšem zůstalo jen málo. Zachované zůstaly fragmenty obranného systému včetně několika z deseti městských bran nebo vítězný oblouk rodiny Sergiů. Rozhodně nejznámější a nejdochovalejší antickou památkou tak zůstává místní amfiteátr. Nepochybujeme, že všichni Češi, kteří kdy navštívili Chorvatsko, jej dobře znají z bankovky o hodnotě deseti kun.

Důvod, proč si Chorvatsko dalo amfiteátr i na bankovky, jistě není náhodný, stavba je to monumentální, jde o šestý největší dochovaný amfiteátr na světě (první je Koloseum, druhý el-Džem). Jelikož je vápencová stavba zakomponována do svahu, má různý počet pater – na straně u moře jde o tři patra, zbylé strany pak pouze dvě. Jde o klasicky eliptickou stavbu o délkách os 132,45 metru a 105,10 metru, přičemž zdi se tyčí do maximální výšky skoro 32,5 metru. Amfiteátr tak zabírá výměru 11 466 metrů čtverečních. Samotná aréna pak funguje s délkou os 67,95 a 41,65 metru. Amfiteátr pojal okolo třiadvaceti tisíc diváků.

Zvláštností amfiteátru v Pule je to, že zde byly dochovány čtyři rohové hranolové věže, které v budově plnily hned několik funkcí. Primárně šlo pochopitelně o statické zesílení obvodového kameniva. Sekundárně ovšem šlo o zajímavou vychytávku, která umožňovala shromažďovat dešťovou vodu pro napájení vodotrysků nebo vonné kapaliny, které byly rozprašovány na diváky. Mimochodem na jejich pohodlí byla zřízena také konstrukce na upnutí plachty (velarium), která nahrazovala v případě nepřízně nebo naopak velké přízně počasí střechu.

Stavba amfiteátru zabrala více než století a bylo potřeba hned tří pokusů, než se dobrá věc zdařila ku spokojenosti všech. Základní kámen byl položen roku 27 před n.l. za Augusta, kdy zde vznikl dřevěný amfiteátr, který ležel asi dvě stě metrů za hradbami města, na silnici Via Flavia, která vedla do Aquileje a Říma. Za Claudia byl tento přestavěn za malý kamenný a ten byl pro změnu už Vespasianem přestavěn do dnešní podoby, přičemž je třeba říct, že Pula měla poměrně silnou „tlačenku“ – císařova slavná milenka Caenis pocházela právě odsud. Budova pak byla dokončena zřejmě za Tita, tedy v dobách největší slávy gladiátorských zápasů.

Je proto nepochybné, že na rozdíl třeba od arény v El-Džem ta pulská zažila spoustu soubojů a krve. Aréna byla vybavena dřevěnou podlahou, která byla vysypána pískem a která se mohla dle potřeby snížit nebo zvýšit. Vedle samotné arény jsou dochovány také podzemní prostory s průchody, klecemi pro zvěř, místnostmi pro mrtvé a samozřejmě také sklady a přípravné prostory na vše potřebné.

Po více než třech stoletích provozu přišel rok 404, ve kterém Honorius zakázal gladiátorské zápasy, a také pro amfiteátr v Pule to samozřejmě znamenalo konec původního využití, byť se zde možná ještě zápasilo se zvířaty i v sedmém století. Ve středověku byla aréna užívána jako prostor pro trhy, pro pastvu a maltézští rytíři zde příležitostně pořádali turnaje. Stavba také pochopitelně sloužila jako samoobsluha pro hledače stavebního materiálu.

V roce 1583 dostali Benátčané obzvlášť zvláštní nápad, že by amfiteátr rozebrali a znovu složili v Benátkách, nicméně tamní senátor Gabriele Emo to dokázal kolegům rozmluvit a dodnes má za to na hranolové věži pamětní desku. Rovněž plán na to, aby se z vápence z amfiteátru postavila nová přístavní pevnost, byl nakonec opuštěn. A tak padl poslední kus stavebního kamene do zvonice pulské katedrály (1709) a tímto datem rozborka stavby skončila. Začal naopak boj za její zachování.

Vůbec prvním, kdo začal s konzervací římského amfiteátru, byl poněkud překvapivě Napoleonův místodržící Auguste de Marmont, tato akce pak už pod dozorem rakouského císaře Františka I. pokračovala i po Napoleonově pádu. Až v roce 1932 se pak stavba dočkala razantnější opravy, která z ní udělala místo pro vojenské přehlídky, divadelní představení a jiné veřejné akce s kapacitou až 12 500 míst na stání nebo 7500 na sezení. Roku 1980 se pak v klasickém komunistickém duchu vrhli místní do oprav znovu, což amfiteátr díky neodbornému pojetí (předpokládáme masivní užití betonu) stojí místo v seznamu UNESCO. Od roku 2008 pak dochází k další opravě, která je naplánovaná na dvacet let.

Amfiteátr v Pule je dnes centrem kultury, místem filmového festivalu a také řady populárních koncertů hvězd různých hudebních žánrů. Vystoupili zde například Luciano Pavarotti, Andrea Bocelli, Tom Jones, Elton John, Sting, Anastacia, David Gilmour a mnozí další. Současná kapacita činí 5000 míst a rošní návštěvnost přesahuje 420 000 osob. Jako perličku na závěr přijměte informaci, že se zde dvakrát hrál dokonce hokej, když Medvěščak Zagreb přivítal týmy z Lublaně a Vídně.  

Zdroje:

http://www.ami-pula.hr/en/collections-on-other-locations/amphitheater/amphitheater/

https://en.wikipedia.org/wiki/Pula_Arena

https://www.chorvatsko.cz/tema/pula_arena.html

https://www.croatiaweek.com/record-number-of-visitors-to-pula-arena/