Perseus

Perseus byl jedním z mála hrdinů a bohů, kteří neměli žádné negativní povahové rysy. Nebyl vůbec egocentrický jako Achilles, nepoužíval nečistých lstí jako Odysseus a také nebyl prchlivý jako Herakles. Byl vždy úspěšný, a proto odkazy na něj můžeme nalézt u mnoha známých umělců. Eurípidés napsal tragédii Andromeda, zmiňuje ho i Ovidius ve svých Proměnách, z dramatiků a spisovatelů konce středověku můžeme namátkou jmenovat P. Corneille nebo Calderona de la Barcu. Z malířů inspiroval příběh Persea a Andromedy např. Tiziana (P. a A.) a P. Rubense (třídílný cyklus P. a A.). Filmová (ale pozměněná) podoba této báje nese hrdý název Souboj Titánů. Astronomové také znají souhvězdí Perseus, Andromeda, Cefeus, Kasiopea a Pegas, jejichž názvy pocházejí z této báje. 


Perseus se narodil za velice zajímavých okolností. Jeho dědovi Akrisiovi, králi v Argu, se kdysi donesla věštba, že zahyne rukou svého vnuka. Této věštbě se chtěl pochopitelně vyhnout, proto nechal postavit pro svou jedinou dceru Danau podzemní místnost, kde byla naprosto izolována. Jídlo jí nosil osobně jednou denně. Ale Danae se velmi líbila známému proutníkovi Diovi. Ten se proměnil ve zlatý déšť a stropem k ní "propršel". Za 9 měsíců po inkriminovaném setkání (styku) se jí narodil syn, kterého pojmenoval Perseus. Ač byl božského původu, Akrisios nechal zhotovit velkou truhlu, do níž Danae i Persea uzavřel, a nechal je v truhle svrhnout do moře. 

Zeus se ale o svou milenku (a svého syna) dobře postaral. Na jeho příkaz odnesly vlny truhlici k ostrovu Serif, kde ji vylovil rybář Diktys, bratr krále Polydekta. Rybář oba trosečníky přivedl do královského paláce. Král pocítil k Danae silnou náklonnost, řádně se o ni a o Persea staral a po určité době se pokusil Danae svést, čímž si ale její přízeň rozhodně nezískal. Polydektes se tedy rozhodl zmocnit se jí násilím. Celkem významnou překážkou byl ale Perseus. Král přemýšlel dnem i nocí, jak se ho zbavit, aby na něm nezůstal ani stín viny. Nakonec vymyslel skvělý plán - zapochyboval veřejně o jeho božském původu a vyzval ho, aby svoje polobožství dokázal - Perseus byl poslán zabít Medúsu, jednu z Gorgon. 

PerseusMedúsa byla ohavné stvoření - okřídlená, místo vlasů zmije, dlouhé úzké zuby, kdo se na ni podíval, hrůzou zkameněl. Navíc nebylo známo, kdeže se svými sestrami vlastně žije. Perseovi ale na Diův příkaz pomohli bohové. Athéna mu věnovala lesklý měděný štít, který vše odrážel jako zrcadlo, a Hermes kouzelný meč, jež nikdy neminul cíl. 

Perseus prošel mnoho království, až se dostal do jedné zpustošené země, kde žily tři staré a ošklivé sestry Gorgon - Graie, které věděly, kde se Medúsa nachází. Graie měly dohromady jedno oko a jeden zub, kteréžto věci si střídaly ve svém vlastnictví. Perseus si rafinovaně počkal na okamžik, kdy si oko předávaly, a sebral jim ho. Stařeny mu za jeho vrácení prozradily cestu. Perseus nejprve šel přes háj dobromyslných nymf, které mu věnovaly tři užitečné věci - přilbu, které ho učinila neviditelným, létající sandály a brašnu, do které se vešlo absolutně všechno. Perseus toho hned využil, nasadil si sandály a letěl na západ, směr ostrov Gorgon. 

Po dlouhém letu je opravdu spatřil. Právě relaxovaly (či spíše spaly) na mořském břehu. Musel se ale rozhodnout, na kterou z nich zaútočí, neboť jedině Medúsa byla smrtelná. Tu se ale zjevil bůh Hermes a na jednu z nich ukázal. Když se k ní Perseus přiblížil, začali hadi hlasitě syčet a vzbudili Medúsu i její sestry. Perseus se ale zachoval duchapřítomně - rychle jí mečem (díval se skrze štít) usekl hlavu a rychle ji schoval do čarovné brašny. Z Medúsina těla se vynořil obludný obr Chrýsaón a okřídlený kůň Pegas. V tu chvíli vzlétly zbylé dvě Gorgony, aby pomstily sestřinu smrt, ale Perseus jim s boží pomocí (a také neviditelný) uletěl. 

Cestou na Serif se zastavil v dnešním Maroku u obra Atlanta, který zde držel na ramenech nebeskou klenbu. Obr znal věštbu, která mu říkala, že jednoho dne přijde Diův syn a velice mu ublíží. Když se Perseus představil jako Diův syn, Atlas ho nazval lhářem a chtěl ho vyhnat. To si Perseus nemohl nechat líbit, proto vytáhl Medúsinu hlavu a obr se změnil v kamenné pohoří, které se v Maroku tyčí navěky. 

Poté co si Perseus řádně odpočinul, vydal se dál na cestu. Nad Saharou prosákla z brašny netvořina krev, která se po dopadu na rozpálený písek proměnila v jedovaté hady, kteří domorodce sužují dodnes. Ale to už byl Perseus nad Etiopií, kde vládl král Kéfeus. Když se Perseus snášel k pobřeží, naskytl se mu neuvěřitelný pohled. Krásná dívka byla přikována ke skále nad mořem. Přiletěl k ní a zjistil, že se jmenuje Andromeda a že je dcerou krále Kéfea a jeho manželky Kassiopey. Má vykoupit vlast od mořského netvora, který pustošil jejich zemi na příkaz Poseidóna, protože Kassiopea svou vychloubačností neustále urážela mořské nymfy. Ledva domluvila, vynořila se ona zmiňovaná obluda. Perseus ji za slib Andromedy za manželku po těžkém boji svým kouzelným mečem zabil. Při svatební hostině vtrhl do síně oddíl vojáků bývalého Andromedina nápadníka Fínea, který na ni opět vznesl nárok. Kéfeus se Persea zastal, Fíneus a spol. ale začali se svatebčany bojovat. V největší tísni zvolal Perseus, aby přátelé odvrátili zrak, a vytáhl Medúsinu hlavu. Fíneovi vojáci se proměnili v kámen. 

Po svatbě se Perseus vydal s Andromedou na Serif. Polydektés zrovna čekal na vojsko, které mu mělo přivést Danae z Diova chrámu, kam se před ním uchýlila. Místo ní se však ve dveřích objevil její syn, což bylo pro krále nepochopitelné, neboť se domníval, že Perseus zahynul v boji s Gorgonami. Pak se ale Polydektés vzpamatoval a tvrdil, že nic není pravda a že si to Perseus-chvastoun vymyslel. Ten se rozhodl, že mu dokáže, že mluví pravdu, a vytáhl Medúsinu hlavu z brašny, následkem čehož král trochu zkameněl. 

Perseus předal vládu nad Serifem rybáři Diktyovi a vrátil se s matkou a manželkou do Argu. Tam prchl z města jeho děd Akrisios, který na věštbu ještě nezapomněl. Perseus se tedy ujal vlády. Vrátil přilbu, sandály a meč, Medúsinu hlavu věnoval bohyni Athéně, která si ji dala na svůj štít. V Argu vládl dlouho a v míru, nakonec se vrátil i uprchlý Akrisios. Svému osudu však neušel - při slavnostních hrách smrtelně zasáhl král Perseus nešťastnou náhodou jednoho starce diskem do hlavy. Oním starcem se ukázal být právě Akrisios. Ze žalu si Perseus "prohodil" království se svým přítelem Megapenthem, takže začal vládnout v Tírynthu, kde nechal postavil např. známé hrady Mykény a Mídeu. 

Po smrti byl i s manželkou, tchánem a tchýní vzat z rozkazu bohů na nebesa jako souhvězdí. Perseovým vnukem byl mj. Herakles.