Nerva

Nerva toho za šestnáct měsíců na trůně mnoho nestihl, avšak započal epochu nedědičných císařů, kteří stanovili zlatý věk římské civilizace. 


Předchozí císař: Domitianus

Římský císař Marcus Cocceius Nerva se narodil v Narniu, 50 mil na sever od Říma. Patřil do rodiny vážených právníků, kteří zastávali vysoké úřady. Nervův prapradědeček byl roku 36 před n.l. konzulem a jeho dědeček byl členem Tiberiova císařského doprovodu. Sám Nerva byl dokonce skrze svoji matku spřízněn s Tiberiem, takže se není co divit, že se s ním už od mládí počítalo do nejvyšších úřadů. 

Nerva tak ve svém mládí pomalu ale jistě stoupal po žebříčku úřadů. Ukázal, že má velký talent zalíbit se všem možným typům císařů pro svoji bezproblémovost a pracovitost. Od Nerona dostal mladý Nerva zvláštní ocenění za pomoc při odhalování Pisonova spiknutí. Navzdory tomuto poklesku si ho Vespasianus už v roce 71 vybral jako kolegu pro úřad konzula. A za vlády druhého syna Vespasiana, Domitiana, zastával Nerva roku 90 opět konzulský úřad společně s vládnoucím císařem. Tehdy mu ovšem bylo skoro šedesát a zdálo se, že je na zenitu své kariéry. Každopádně z druhého konzulátu vyšel jako muž, kterého si vážil prakticky celý Řím. Nerva

Není tedy divu, že při plánování spiknutí proti Domitianovi se s Nervou počítalo do nejvyšších úřadů. Když však byl senátor krátce po svém nařčení ze zrady od císaře osloven spiklenci, zda by nechtěl zastávat císařský úřad sám, velmi tvrdě odporoval. Nakonec návrh přijal, ale zdá se, že spíš s ohledem na záchranu svého vlastního života než na základě nějakých zvláštních vlastních ambicí. Ať už byl důvod přijetí návrhu jakýkoli, uznávala Nervu jako budoucího císaře naprostá většina senátorů, kteří věděli o spiknutí proti Domitianovi. 

Ke spiknutí došlo nakonec 18.září 96 a Domitianus byl skutečně zavražděn, císařem byl ještě téhož dne provolán Nerva. V době nástupu vlády mu bylo 63 let a údajně se dal považovat za archetyp starořímského občana už svoji podobou. Netěšil se dobrému zdraví, příliš pil víno, často postonával a měl tendenci zvracet veškeré jídlo, které snědl. 

Již v den Domitianovy smrti se vydal do ulic ničící dav, který důkladně zbořil vše, co neslo stopy nenáviděného Domitiana. Jeho síť informátorů a špiónů byla rychle odkryta a někteří skončili na popravišti. Nerva slíbil amnestii těm, které Domitianus vypověděl z Říma a obnovil dokonce jejich majetek, čímž si získal jistou oblibu mezi lidmi. Senátoři byli Nervou nadšeni, vždyť si ho sami zvolili a dokonce mu hned na začátku vlády udělili čestný titul pater patriae (otec vlasti). Na to jiní císařové často marně čekali celá léta. Není ale samozřejmě divu, že nový císař zvolený senátem moc nevoněl vojákům, kteří chtěli mít opět moc a navíc jim rázný Domitianus imponoval. Jejich nespokojenost mohla snadno přerůst v další občanskou válku. 

Za Nervy se konečně mohl probudit svobodný duch Římanů, který Domitianus úspěšně po patnáct let potlačoval. V mnoha se však obnovil natolik, že se na ulicích často objevovaly až příznaky anarchie, neboť Nerva byl velmi měkký panovník. Přesto však své povinnosti konal dobře, sýpky se plnily a akvadukty dostávaly tolik potřebné opravy a údržbu. Císař jako několik jeho předchůdců odmítl popravy za velezradu a chudým rozdával více peněz než dříve, údajně dokonce i část svých vlastních. Na podporu chudých dětí vymyslel fond zvaný alimenta, který zajišťoval pevnou částku pro děti nemajetných. Tento program později ještě rozšířil Nervův nástupce Traianus, takže se více o těchto podporách můžete dočíst v článku o něm. 

Tak si císař pomalu ale jistě budoval značnou popularitu všude kromě vojska. To stále oplakávalo mrtvého Domitiana, který mu poprvé od dob Augusta zvýšil plat. Vztahy mezi Nervou a vojenskými představiteli se pomalu blížil nule. A krize na sebe nedala dlouho čekat - přišla v létě roku 97. Tehdy se Nerva rozhodl, že vymění prefekty praetoria Secunda a Norbana, protože se podíleli na vraždě Domitiana. Jejich nástupcem se stal dřívější Domitianův příznivec Casperius Aelianus, pod jehož velením se pretoriáni proti Nervovi vzbouřili... Vyžadovali vydání vrahů Domitiana a císaře spolu s bývalými prefekty uvěznili v paláci. Nerva jim odmítl vyhovět a statečně nabídl svůj vlastní krk místo svých bývalých prefektů. Pretoriáni však do paláce vtrhli a své oběti si našli sami. Nerva byl nakonec donucen pretoriánům za tuto akci dokonce veřejně poděkovat. 

Po tomto incidentu ztratil Nerva u vojska veškerou autoritu a jelikož císař bez podpory armády měl zaděláno na konec své vlády, začala se i nad Nervou lámat hůl. Ale Nerva ukázal, že je schopný politik a nyní učinil nejgeniálnější tah své kariéry. Jako bezdětný se totiž rozhodl jako svého syna a nástupce adoptovat Marca Ulpia Traiana, správce Horní Germánie, skvělého a oblíbeného vojáka. Traiana obdivovali vojáci a vycházel dobře i se senátem, takže velmi silně podepřel vládu svého adoptivního otce, po kterém měl také převzít vládu. Už nikdo si neopovážil vystoupit veřejně proti Nervovi. A oficiální obřad adopce, který proběhl na konci roku 97 na Kapitolu byl velikou slavností... 

Nedlouho poté Nerva zemřel. Stalo se 28.ledna 98 a císař vládl jen 16 měsíců. Jeho popel byl na znak úcty přenesen do Augustova mauzolea, hned vedle zbytků císařů julsko-claudijské dynastie. Je zajímavé, že v den pohřbu bylo zatmění slunce, takže to vypadalo, že i bohové truchlí nad císařovou smrtí. 

Následující císař: Traianus