Commodus

Commodus byl po dlouhé době císařem, který nestrhl pozornost ani tak na své vladařské činy, jako spíše na svůj podivuhodný osobní život a krutost. Dnes nejlépe "známý" filmem Gladiátor. 


Předchozí císař: Marcus Aurelius

Marcus Aurelius měl sice značné množství dětí - asi 7 synů a 6 dcer, ale z chlapců přežil kojenecký věk pouze Commodus. Ten se narodil v roce 161 společně se svým dvojčetem, které však zemřelo. Matkou Commoda byla císařovna Faustina. Commodovo celé jméno znělo Lucius Aelius Aurelius Commodus, byť se jistě setkáte i s jinými variantami tohoto jména. 

Commodus dostal od svého vynikajícího otce skvělé vzdělání, o které se starali nejlepší učitelé ze všech koutů říše. Tak budoucí císař získal snad nejskvělejší vzdělání ze všech svých předchůdců, nyní už záleželo, jak ho dokáže zužitkovat. Brzy po jeho narození bylo jasné, že Marcus Aurelius odstoupí od praxe adopcí mimo rodinu, které daly Římu několik předchozích výborných vládců. Již v pěti letech získal Commodus titul caesara, roku 172 dostal čestné příjmení Germanicus (snad za to, že doprovázel svého otce do bojů v Germánii) a o další tři roky později táhl s Aureliem proti odbojnému Avidiovi Cassiovi do Sýrie. Dalšího roku jej Marcus Aurelius vyznamenal titulem imperátora a Commodus se účastnil i tažení proti Germánům a Sarmatům na Dunaji, během kterého však císař v 58 letech zemřel (skoro jistě nebyl zavražděn). Jako jediný možný nástupce se Commodus ujal vlády. Commodus

Otcovu památku nejdříve oslavil ve své nástupní řeči. Poté tradičně obdaroval vojáky a po nějakou dobu se obklopil přáteli svého otce - muži povětšinou stejně vynikajícími jako byl Aurelius sám. Vše se zdálo být v pořádku, neboť Commodus přijímal rady bez reptání a řídil se jimi. Poté se však do císařovy blízkosti dostali lidé kazící jeho charakter a začali jej přemlouvat k návratu z nepohodlného ležení do Říma. Císař se dal po jistém váhání přemluvit, ukončil válku za značně nevýhodných podmínek (v podstatě barbary uplatil, musel opustit pevnosti za Dunajem) a vrátil se do Říma. 

Tam ho lidé přivítali jako skvělého nadějného panovníka, většina lidé ho prý vítala už daleko před městem. Považovali ho - oprávněně - za nejurozenějšího z císařů (z otcovy strany měl senátorské předky a matka byla dcerou Antonina Pia, vnučkou Hadriána a pravnučkou Traiana) a zajisté jim imponoval jeho zevnějšek. Antičtí autoři nám o něm zachovali zprávu, že byl jedním z nejhezčích občanů v Římě. Měl prý "dokonalý vzrůst a krásnou tvář s mužným výrazem. Jeho oči byly přívětivé a jiskrné. Vlasy měl přirozeně plavé a kadeřavé. Na tvářích mu v době příchodu do Říma rostly první vousy." 

Ještě po nějakou dobu poslouchal otcovy přátele, ale stále více se od nich odcizoval. Pak se chopil vlády sám a jako svého prefekta praetoria jmenoval Perennise, který se osvědčil především jako tvrdý a schopný voják. Záhy si císaře v podstatě ochočil a sám vládl, zatímco Commodus hýřil. Perennis bezmezně toužil po bohatství a moci a záviděl starým přátelům Aurelia jejich vliv, přestože na císaře už poměrně slabý. Začal je obviňovat z různých zločinů, aby si mohl přivlastnit jejich jmění. Nějakou dobu Commodus nedopřával těmto udáním sluchu, ale nakonec prefektu praetoria podlehl. 

V roce 184 pak Commodus musel čelit prvnímu spiknutí. Vedla jej jeho vlastní sestra Lucilla, která se cítila uražena tím, že Commodova manžela Crispina dostala císařské pocty místo ní. Lucillin muž Pompeianus měl císaře v úctě jako syna svého přítele, takže jej do plánu o spiknutí nezasvětila. Místo toho zapůsobila na mladíka Quadrata. Ten zase přemluvil jistého mladého senátora, aby Commoda zabil dýkou, zbytek měl zařídit opět Quadratus. Vrah se na Commoda vyřítil u amfiteátru a se slovy"To ti posílá senát" se jej pokusil zabít. Neuspěl, neboť ztratil čas řečněním, a byl zadržen. Netřeba dodávat, že vrahova slova zrovna neposílila Commodovu důvěru k senátu. Pomsta byla krutá - zemřela Commodova sestra, žena a mnoho předních mužů té doby, na které padlo sebemenší podezření z účasti na spiknutí. 

Brzy je ve smrti následoval i Perennis. Ten si získal takovou moc, že na něj žárlili ostatní císařovi oblíbenci. Pomluvy asi přidávalo i vojsko, nespokojené s přílišnou tvrdostí prefekta praetoria vůči nim. Perennis pracoval i na dalším spiknutí, ale každopádně už nedostal čas je realizovat. Do Říma totiž přišli vojáci s mincemi, které dali razit Perennisovi synové, vojenští velitelé v Illyricu. Císař poznal nebezpečí a v noci dal Perennisovi setnout hlavu. Stejně pak o několik týdnů později dopadl i jeho syn. Psal se rok 185 a Řím se musel chystat na dalších 6 let vlády dalšího z podivných císařů. Commodus také po tomto incidentu opět zavedl praxi dvou prefektů praetoria, kteří měli mít menší moc. 

Velkým problémem té doby pomalého úpadku byli lupiči, kteří ve velkém napadali Galii a Hispánii, často dokonce dobyli celá města. Dokonce se pokusili Commoda zabít, ale byli zavčasu odhaleni. Císař pak opět zesílil svou stráž a téměř se neobjevoval na veřejnosti. Novým nejmocnějším člověkem se stal Gaius Cleander. Byl to muž podobného zaměření na nepoctivost jako Perennis, ale byl chytřejší. Na Commoda opravdu zapůsobil a snažil se naklonit si i lid, ale zde ztroskotal, neboť lidé jej přes jeho dary a stavby nenáviděl. Lid se tedy rozhodl Cleandra lynčovat, ale ten proti nim bez vědomí císaře poslal jeho jízdní gardu. V bojích došlo k těžkým ztrátám na obou stranách, neboť k lidu se přidali pěšáci z města, kteří záviděli jezdcům jejich postavení. Commodus se nakonec o bojích dozvěděl od své sestry Fadilly a nechal Cleandra setnout. Zahynuli též jeho dva synové a mnoho jeho přátel. Císařovo novodobé ztvárnění

Nyní je třeba se zmínit o tom, čím se Commodus asi nejvíc proslavil - o jeho výstřednosti. Jestliže Nero vystupoval v divadle a sebe označoval za velkého umělce, Commodus zápasil v amfiteátru a nechal se dokonce přejmenovat na Hérakla, syna Diova. Zavrhl šat římských císařů a nechával se vidět ve lví kůži s kyjem v ruce. Císař byl vynikající střelec a zakládal si na tom, že při hodu oštěpem nebo střelbě z luku nikdy nemine cíl. Veškerou zvěř prý střílel na jedinou ránu, vždy zasáhl čelo nebo srdce. Údajně také střílel na pštrosy a urážel jim šípy malou hlavu. Těmito činy si u prostého lidu císař získal velkou oblibu, ale u konzervativních kruhů si tím jen zhoršil své postavení.

Dalším činem, kterým přispěl svému odsouzení byl vstup do arény v rouchu gladiátora. Tam pochopitelně všude vítězil, protože si nikdo neopovážil porazit císaře. Commodus došel ve svém zanícení tak daleko, že se chtěl přestěhovat do gladiátorských kasáren. Odvrhl jméno Herkula a nechal se nazývat jménem jistého slavného zápasníka. Nechal si také udělit titul "přemožitel tisíce gladiátorů". Další Commodovou změnou pak bylo opětné přejmenování měsíců v římském kalendáři. 

Pád Commoda přišel s koncem roku 192. Tehdy svým nejbližším včetně milenky Marcie oznámil, že se na Nový rok neukáže lidem v purpuru, ale v šatě gladiátora a vyjde z ubikací zápasníků. Když se ho pokoušeli přemluvit, poslal je vztekle pryč a začal plánovat další popravy, které měly proběhnout v noci. Napsal jména odsouzených na destičku, kterou prý mu vzal jeho milenec. U něj desku zase našla Marcie, která informovala další na seznamu včetně prefekta praetoria. Quintus Aemilius Laetus, který tuto funkci zastával, se tedy spojil s Marcií a komorníkem Eklektem a nechal Commoda otrávit. Ten sice jed vyzvracel, ale Laetus přemluvil atleta Narcissa, aby jej uškrtil. Tak skončil Commodus posledního dne roku 192. Vládl necelých třináct let. Byl velmi nadaný,ale svého nadání zneužil na nepravých místech. Commodus ukončil řadu dobrých císařů a otevřel cestu zmatkům, které naplno propukly po smrti Septimia Severa. Ani spiklenci se dlouhému životu netěšili - všechny tři je nechal popravit Didius Iulianus necelý rok po jejich činu...

Následující císař: Pertinax, Didius Iulianus a Septimius Severus

Říše