Justiniánský mor 540 - 750 n.l.

Justiniánský mor byl podobně jako antoninovský mor do jisté míry předělem. První dokumentovaná pandemie pravého moru změnila říši ve všech směrech. 


1. Úvod

Třicátá léta šestého století našeho letopočtu nepatřila k těm, na které by lidstvo vzpomínalo zrovna s hrdostí. Vědci dokonce přišli s tezí, že rok 536 byl pro lidstvo z hlediska životních podmínek vůbec nejhorším ze všech. Na Islandu totiž vybuchla sopka (existují i další teorie o místě) a závoj hustého popela zakryl celou Evropu. Teplota klesla až na nějaké dva stupně v létě, v jižní Itálii ve stejné době v létě sněžilo nebo mrzlo. Ochlazení takto vyvolané trvalo celé dekády a přineslo vážné škody zemědělství. Lidé bojující s nedostatkem potravy, vyčerpané častými válkami a společenskými nepokoji a často nuceně migrující za lepšími podmínkami doufali ve světlé zítřky. To se ovšem nestalo. Do Středomoří přišel mor a šlo o největší epidemii od dob antoninovského moru.Justiniánova říše

2. Příchod moru

Mor přišel do říše poněkud netradiční cestou, totiž od jihu, kde historik Prokopios zachytil první epidemii v přístavu Pelúsium v ústí Nilu roku 540 nebo 541. Do Egypta se epidemie asi dostala z Etiopie či dokonce až ze střední Afriky z oblasti velkých jezer a po obilných trasách se rozšířila na západ do Alexandrie, na východ do Gazy, Jeruzaléma a Antiochie a zřejmě na jaře 542 už byla v metropoli samotné.

Vládnoucí císař Justinián, který dostal tu čest a mor po něm byl pojmenován, sice nechal město izolovat, nicméně v době, kdy nebyl známý mechanismus šíření moru, šlo o zbytečné opatření. Infikované krysy se převezly přes moře spolu s obilím, spolu s obilím byly také umístěny do sýpek a odsud začaly šířit zkázu.

3. Mor v metropoli 

Konstantinopolis byla v té době největším městem světa s vysokou hustotou zalidnění a neodpovídajícími sanitárními zařízeními. Cena, kterou obyvatelé zaplatili, byla strašná. Pokud o antoninovském moru psal největší antický lékař Galénos, v případě justiniánovského moru tolik štěstí nemáme, nicméně zkáza byla tak všeobecná, že zmínku zanechali mnozí. Nejvíce pak historik Prokopios z Kaisareje, který mimochodem ze vzniku moru podezíral boží hněv na samotného císaře, kterého představoval jako antropomorfního démona.  

MorProkopios píše v Thukydidově duchu o tom, že v metropoli denně umíralo deset tisíc lidí, jejichž těla nebylo kde pohřbívat, takže se vršila do barikád přímo na ulicích nebo v kostelech a městských věžích. Prokopios sice nepatří k úplně nejpřesnějším historikům, nicméně i tak…Konstantinopolis v první vlně mohla přijít o zhruba čtyřicet procent obyvatelstva.

Jak vypadal život v nakažené metropoli popsal historik takto: „Toho času nebylo jednoduché v Byzantiu vidět někoho venku ze dveří. Všichni zdraví pečovali o nemocné nebo oplakávali mrtvé. Pokud jste viděli někoho na ulici, pohřbíval mrtvého. Všechna práce se zastavila.“ Mor postupoval tak rychle, že lidé, pokud museli vyjít z domů, dokonce nosili jmenovky, aby mohli být identifikováni.

Prokopios píše o tom, že epidemie málem vyhubila celé lidské pokolení. Popisuje klasické příznaky morové nákazy, lidi s horečkami, v deliriu a s dýmějemi. „Měli náhlou horečku, někteří, když se právě probudili, jiní při procházce,…bez ohledu na to, co dělali. Tentýž den, v některých případech druhý den nebo o něco později se objevil bubonický otok. (v oblasti mízních uzlin, tedy v tříslech, podpaží, někdy na uších)“ Ten předznamenával konec. Hnisavé záněty mízních uzlin pak praskaly a mohly způsobit celkovou sepsi organismu. Úmrtnost neléčeného dýmějového moru bývá udávána kolem šedesáti procent. Nakažen byl dokonce i sám císař, ale ten patřil k těm šťastným, kteří chorobu přežili.

Podobně jako metropole byla zasažena i další velká přístavní města východního Středomoří, odkud se infekce šířila dál, na venkov a do dalších regionů až zasáhla v podstatě celý tehdy známý svět včetně Británie a Irska. Epidemie vrcholila tři až šest měsíců po svém vypuknutí, ačkoliv v některých oblastech se držela celé tři roky. Poté justiniánský mor odešel. Tedy načas. Život to stálo asi čtvrtinu obyvatel Byzantské říše.

Pokud bychom se drželi relativně moderní linie historie obyčejného člověka, můžeme si povšimnout třeba života muže jménem Evagrius Scholasticus. Tento syrský učenec žil v letech 536 – 594 v Antiochii a zažil tak první vlnu moru jako dítě, nakazil se, ale přežil. Mor se pak za jeho života čtyřikrát do města vrátil a Evagrius ztratil manželku, dceru, její dítě, jiného potomka a většinu služebnictva. A takových příběhů samozřejmě byly tisíce.

4. Další průběh moru

Epidemie se samozřejmě pohybovala v prostoru dále, během tří let po vypuknutí zplundrovala už tak zničenou Itálii, jižní Galii, Porýní a Iberii, dostala se až do Dánska či Irska. Pochopitelně Středomoří netrpělo samo, ale epidemie zdevastovala i Persii, Afriku a Střední Východ.

Pandemie se pak pravidelně vracela, takže v podstatě každá generace měla vysokou pravděpodobnost zažít si krásy morové epidemie na vlastní kůži. Konstantinopolis prošla epidemií v letech 573, 600, 698 a 747, Blízký Východ si zažil své v letech 669, 683, 698, 713, 732 a750 a tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Epidemie se staly stále více lokálními a jejich síla už nebyla taková jako na začátku.

Odhaduje se, že během dvou staletí řádění justiniánského moru si nemoc vyžádala 25 – 50 milionů obětí na životech, jiné odhady hovoří o sto milionech mrtvých. Což bylo mimochodem právě v době, kdy většina odhadů velikosti lidské populace mluví o čísle kolem dvou set milionů osob.

Poté, kolem roku 750, prostě a jednoduše mor zmizel a šest století se v Evropě neukázal.

5. Původce moru

Dlouho nebyla známo, jak se vlastně mor šíří, nicméně dnes již víme, že jde o poměrně komplikovaný proces. Ten čítá nakaženou krysu či jiného hlodavce, kteří fungují čistě jako přenašeči a nemoc na ně nemá žádný vliv. K přenosu na člověka je pak třeba dvou konkrétních druhů blech, které přenesou infekci na člověka kousnutím. Jakmile místo zhnědne, je infekce neodvratná bez pomoci antibiotik a i s nimi může být smrtelná, pokud není léčba zahájena do třiceti hodin po infikování. Mimochodem k šíření choroby je obchod s obilím prakticky nezbytný, neboť krysa se po celý život pohybuje v okruhu dvou set metrů od svého místa narození a je proto nutné ji naložit, aby změnila působiště.  

Yersinia pestisDlouhá staletí bylo velkou otázkou, jaká choroba konkrétně pandemii způsobila, nicméně od roku 2013 můžeme říci, že snad s určitostí víme. Tehdy se tým Davea Wagnera pustil do výzkumu 1500 let starých koster z Bavorska. Jelikož bakterie Yersinia pestis se udržuje v krevním oběhu, vědci prozkoumali zuby, kde se nachází spousta červených krvinek. Takto získali bakteriální DNA a srovnali ji s DNA moderního moru, stejně jako černého moru. Vědci přišli na to, že bakterie, která způsobila justiniánský mor, je vzdálenou příbuznou všech ostatních morových nákaz, ale evolučně šlo o slepou větev, která neměla pokračovatele. Takto lze také vysvětlit, proč mor kolem roku 750 prostě zmizel. Vedle desítek milionů lidí nakonec zahubil také sám sebe. Svět měl na šest staletí od globálních epidemií klid, než v polovině čtrnáctého století do Evropy vtrhl strašák černého moru.

Genetici také odhalili, že pramenem epidemie nebyly africké pouště, ale vysokohorské prostředí pohoří Ťan Šan ve střední Asii, kde je mor dodnes mezi hlodavci rozšířený. A jelikož se DNA bakterie Yersinia pestis podařilo prokázat u kostry brzkého Huna s datací kolem roku 180 n.l., lze předpokládat, že k rozšíření moru velmi významně přispělo stěhování nomádských středoasijských kmenů směrem na západ.

Konečně také informaci o tom, že pandemie justiniánského moru byla první zaznamenanou vlnou pravého moru, můžeme brát s lehkou rezervou. Snad na ni naráží už Starý zákon, který popisuje, jak Filištínští ukradli Archu úmluvy a poté zemřeli na „otoky“. První vzorky bakterie Yersinia pestis v lidských zubech je datován zhruba k roku 3000 před n.l., další pak k roku 800 před n.l. Nešlo tedy o nic vyloženě nového. Jen rozsah epidemie byl zcela bezprecedentní.

Revizí možná také projdou názory na kataklyzmatické rozměry justiniánského moru. Podle některých vedlejších důkazů, mezi které patří četnost masových pohřbů, pravidelnost toku měny, studium právních výnosů oné doby, užití krajiny a tak dále, se totiž dá vypozorovat, že mor neměl tak nedozírné dopady, jak by to mohlo vypadat ze studia zdrojové literatury nebo prosté řeči čísel. Je tedy možné, že celý tento článek bude za pár let překonán a ukáže se, že mor byl sice dramatický v metropoli, ale na chod říše měl jen marginální vliv.

6. Dopady na říši

Prvotní dopad na Justininánovu říši samozřejmě spočíval v prostém úbytku obyvatelstva, což razantně snížilo počet vybraných daní, zvláště pak naturálních dávek, které měly živit státní aparát. Ztráta zemědělské výroby pak také zdevastovala obchod, což dostalo ekonomiku do ještě většího útlumu. Císař, který rozjel velkou hru dobyvačných výprav a finančně náročných staveb, se sice pokoušel vybírat daně klidně i za mrtvé, ale prostá numerika ho nakonec dostihla. Justinián si sice pokoušel mírnit inflaci nařízením o držení cen před morem, ale zcela neúspěšně.

Úbytek obyvatelstva také vedl k problémům ve vojenské sféře, která se dostávala do čím dál tím větších problémů při rekrutování nových odvedenců. Jestliže před epidemií mohla Byzanc postavit třicetitisícové vojsko, po přehnání moru byla i desetitisícová polní armáda pozoruhodným úspěchem. Belisariovo zoufalé čekání na posily pro kampaň v Itálii hovoří konečně za vše.

Pokud k tomuto faktu připočítáme také skutečnost, že kočovné národy byly morem postiženy přece jen méně, můžeme si snadno dovodit, že úspěšnost nájezdníků v příštích dekádách začala nevyhnutelně růst. Justinián sice nakonec dokázal dotáhnout svoji válku o Itálii do konce vítězstvím u Taginae, ale už roku 568 o provincii přišel, severní Afrika i valná část Blízkého Východu padla nedlouho poté do rukou Arabů po bitvě u Jarmúku, přes snahy císaře Herakleia. Můžeme tak směle tvrdit, že na začátku sestupu moci impéria stál právě mor známý jako justiniánský.

7. Zdroje:

https://www.nationalgeographic.com/news/2014/1/140129-justinian-plague-black-death-bacteria-bubonic-pandemic/

https://en.wikipedia.org/wiki/Plague_of_Justinian

https://www.medievalists.net/2019/11/the-plague-of-justinian-may-not-have-that-devastating-researchers-suggest/

https://jmvh.org/article/the-history-of-plague-part-1-the-three-great-pandemics/

https://www.passporthealthusa.com/2016/05/what-was-the-plague-of-justinian/

https://www.ancient.eu/article/782/justinians-plague-541-542-ce/

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/nejhorsim-v-dejinach-lidstva-byl-rok-536-tvrdi-vedci-40257128

https://en.wikipedia.org/wiki/World_population_estimates

https://www.armstrong.edu/history-journal/history-journal-the-death-toll-of-justinians-plague-and-its-effects-on-the

https://mcdreeamiemusings.com/blog/2019/4/3/the-first-great-plague-the-plague-of-justinian

https://www.smithsonianmag.com/smart-news/justinianic-plagues-devastating-impact-was-likely-exaggerated-180973680/

https://academic.oup.com/past/article/244/1/3/5532056